Strach.
Je to přirozená věc. Zvlášť když vás čeká změna. Je důležité si strach přiznat, abyste s ním mohli bojovat. Nebo ne bojovat, spíš bychom ho měli akceptovat, ale nenechat si jím řídit život.
Já se bojím celý život, a proto jsem opatrná. Nelituji opatrnosti, ale mohla bych litovat spousty věcí, které jsem neudělala. Jenže to nejde. Litovat je zbytečnost. Akorát se tím člověk trápí a stejně minulost nezmění. Ale může změnit přítomnost. A to já hodlám udělat.
Dnes slaví moje prababička krásných 88 let. Prodělala několik operací, měla hodně těžký život, ztratila syna a manžela.. A nedávno přišla i o nohu. Ale moje zlatá babička, jak dnes také hrdě řekla, netruchlí. O nohu přišla, ale o život ne a hodlá o něj dál bojovat. Opravdu mi jde velkým příkladem. Protože co ona už prožila a je neustále pozitivní... To se skoro nedá chápat. Jednou jsem o ní někomu (vlastně dalšímu úžasnému člověku) vyprávěla a on mi řekl, že jí sice nezná, ale zná mě a podle vyprávění o ní jsem jako ona. Silná, pozitivní, energická. Doufám, že má pravdu, protože ráda bych takovým člověkem byla vždycky. Člověkem, který chce žít. Za každých okolností chce být šťastný.
A proto jsem se rozhodla článek napsat. Začala jsem si ho psát do poznámek v mobilu jen tak pro sebe, ale po návštěvě babičky jsem ho chtěla dokončit. Přeci jen.. ona mi krásně ukazuje, že se nesmíme bát. Nesmíme podlehnout strachu. Naopak máme zabojovat, žít a netruchlit nad něčím, co nezměníme, ale užívat si, co stále máme.
Kdybyste věděli, čeho všeho já se bojím. Ale cítím, že musím něco v životě změnit. Vím i co, ale to si už nechám pro sebe. A měla bych jít svým snům naproti. Například teď bych měla poslat přihlášku do Radia R, kam chci už rok a půl. Teď je ta chvíle. Držte mi palce.
Když překonávám strachy já... Dokážete to i vy!
Nikol♥
0 komentářů