Ahoj, konečně jsem se dostala k druhému článku z Itálie. Tentokrát o druhém dni naší dovolené, která se odehrávala opět v Římě. Hlavně v Koloseu a jeho okolí. Ten den bylo obrovské horko, takže chození po památkách bylo náročné. Ale dost už k úvodu, jdeme na článek :)
Druhý dovolené v Itálii začal naší hotelovou snídaní. Na výběr jsme měli z cereálií, chleba se šunkou, sýrem nebo medem, kávu, čaj, horkou čokoládu nebo džus. Takže vše potřebné, haha. Po snídani jsme se vydali k autobusu, který nás opět odvezl do Říma na zastávku Anagnina, odkud jsme jeli metrem na zastávku Termini. Jako první jsme navštívili jeden vatikánský kostel, který se nachází v Římě. Je to opravdu nádherná stavba jak zevnitř, tak zvenku. Opět platila pravidla zahalení se. Zmiňovaný kostel je zajímavý tím, že se zde lze vyzpovídat v různých jazycích, včetně češtiny. Před kostelem se nachází hezká fontána a několik turistických stánků. V jednom z nich jsem si koupila vějíř a kšiltovku. Opravdu to byla nejlepší investice, protože ten den bylo obrovské horko už od rána. Díky vějíři i kšiltovce bylo 40°C o něco přijatelnější. Přesto můj favorit byla pítka s čistou vodou zdarma na každém kroku. Voda je důležitou nezbytností a v takových horkách obzvlášť. Po cestě ke Koloseu jsme se zastavili ještě u jednoho kostela, kde bylo opět několik stánků.
Přes krásné italské uličky jsme se ocitli přímo u Kolosea. Když jsem viděla davy těch lidí, měla jsem pocit, že jsem na sčítání lidu, hh. Ale opravdu, takové fronty jsem ještě nezažila. Měli jsme rozchod sice na šest hodin, ale my se chtěli ještě podívat na fóra a na Kapitol. Právě na Kapitol nás měla dovést paní průvodkyně zhruba po třech hodinách rozchodu, takže už v tu chvíli ve frontě jsem věděla, že to nestihneme. Horko a davy ale nejsou jedinou nepříjemností. Najdeme tu totiž i pouliční prodejce, kteří vám s radostí pomohou s žízní či úžehem. Naštěstí nemají čas vás přemlouvat, protože kolem je tolik potenciálních klientů. Když už jsme si mysleli, že tam budeme stát celé odpoledne, přišel k nám nějaký pán a nasměroval nás do jiné fronty, která byla vedle té nekonečné. Báli jsme se, že je to nějaká blbost, ale byli jsme rádi alespoň za stín. A tak jsme čekali v poloviční frontě, než se dostaneme k pokladně. Po hodině čekání v horku a tlačenici lidí jsme se konečně dostali k pokladně a díky tomu, že jsme evropští studenti, jsme zaplatili každý jen 2€. Konečně jsme se vydali přímo do Kolosea. Můj přítel miluje antiku, takže Koloseum pro něj byl obrovským zážitkem. Byl nadšený a já samozřejmě taky. Něco tak velkolepého a krásného je téměř neuvěřitelné, když pomyslíme, jak stará stavba je a jaké měli tenkrát možnosti. Koloseum je rozhodně dechberoucí stavba, která je v Římě opravdu must-see. Důležitá informace - najdete tu pítko, záchody i obchod se suvenýry a knihami. Když jsme si to celé prošli, pospíchali jsme k Forum Romanum, kam naše vstupenka také platila. Cestou nesmí chybět pítko a samozřejmě ani pouliční prodejci vody, klobouků a deštníků.
Forum Romanum si můžete představit jako takovou zahradu architektury. Vše, co zbylo z krásných staveb vám nyní leží u nohou a vy se můžete kochat, procházet kolem a opět kochat. Jen, kdyby nebylo takové horko! Takže největší davy se shromažďovali u pítka, ve stínech, na různých schodech a lavičkách. Každý (a my nebyli výjimkou) si chtěl alespoň na chvíli odpočinout. Takovéto dny jsou náročné - turistické atrakce plné lidí, bolest nohou, dehydratace, horko... To vše výlet ztěžuje. Když už jsme se chtěli vrátit na místo srazu, odkud se mělo jít na Kapitol, zabloudili jsme. Nebo spíš, vydali jsme se špatnou cestou, a pak už jsme věděli, že nemá smysl pospíchat. Tři hodiny byly už za námi, my měli hlad, byli jsme unavení, ale také odhodlaní dostat se na Kapitol sami. Cestou jsme narazili na místo, kde bylo málo lidí a krásný výhled na celé Koloseum. To jsme zvolili jako ideální místo na odpočinek, než vyrazíme dál.
Cestou jsme narazili na infocentrum, kde se dá také najíst a dojít si na záchod. Sice za jedno euro, ale záchod tam je. Sedli jsme si tam na jídlo. Přítel si dal pizza kapsu a já menu - ravioli s rajčatovou omáčkou, zvlášť na talířek hranolky a k tomu ještě kolu. Jídlo celkem netradiční, ale bylo to chutné a tentokrát jsem zaplatila ,,pouze" 10€. Po krátkém odpočinku a divném záchodu jsme šli dál. Kolem ulic jsme viděli pozůstatky antického Říma, různé sochy a pouliční umělce.
Když jsme došli ke Kapitolu, sedli jsme si do stínu a pozorovali radnici. Právě se tam odehrávala svatba, všichni se fotili.. Bylo to hezké. Vrátili jsme se k soše vlčice, která odkojila Rumula a Rema. A proč vrátili? Lehce jsme ji přehlédli. Čekala jsem, že to bude nějaká obří socha na náměstí. Ale byla to jen malá soška v boční uličce na vysokém sloupu. Snadno přehlédnutelná, ale já si jí nakonec všimla, takže jsme o ni nepřišli. V další boční uličce byla hezká vyhlídka. Viděli jsme s ní právě na Fórum Romanum a i na Koloseum. Když jsme šli dál touto ulicí směrem k Ústům pravdy, vypadalo město méně jako turistická atrakce a více jako město, ve kterém se bydlí. Nevím, jestli šlo opravdu o obytnou část, myslím si, že ne, ale přišlo mi, že je tam víc místních. Ústa pravdy jsem si také představovala jinak. Legenda praví, že pokud lhář dá do úst ruku, přijde o ni. Myslela jsem, že bude někde na náměstí, ale byla u jednoho malého kostelíku, stala se na ně fronta a já přemýšlela, jestli to za to stojí. Docházel nám totiž čas a byli jsme daleko od místa srazu. Navíc už nám bylo hrozné horko a fronta lidí se zdála jako hrozný nápad. Ale když už jsme došli až tam, tak jsme si tam vystáli frontu na pár fotek a šli zase pryč.. Jo nic moc, ale o ruce jsme nepřišli a sraz jsme stihli, ale to už předbíhám.
Cestou zpět jsme se snažili nezastavovat, i když to jde dost těžko s těmi italskými domečky a uličkami. Přece jen jsme se ale ještě zastavili na výše zmíněné vyhlídce, a pak ještě u sochy Césara - ten přeci nesmí chybět v našem fotoalbu. Dostali jsme se až zpátky ke Koloseu, kde jsme se s průvodkyní dohodli, že si nakoupíme v supermarketu. Jeli jsme metrem až k autobusu a tím k obchodu na kraji Říma. V potravinách nám dali hodinový rozchod.
Co mě hodně překvapilo (negativně) byl prodej ovoce a zeleniny. Bylo to na podobný princip jako například ovoce v Kauflandu - musíte si ho navážit a u pokladny vám paní namarkuje lepík, který jste si nalepili na ovoce. Jenže já nakupuji ovoce a zeleninu bez pytlíku. Což by ještě nebyl takový problém, jenže v Itálii jsem to nemohla rozhodnout já. Byl tam totiž zaměstnanec obchodu, který stál u váhy, dál vám ovoce do obřího pytle a nalepil tam ten lepík. Sbohem, ekologie.. Ale kromě toho, bylo nakupování úplně normální. Snad jen mnoho druhů těstovin, šunky a pečiva. Když jsme si nakoupili, vrátili jsme se do autobusu a ten nás odvezl zpátky na hotel. Večer jsme strávili koukáním na videa a pochutnáváním na dobrotách. Museli jsme si také zabalit, protože ráno jsme hotel opouštěli. Ale o tom zase příště.
Mějte se krásně,
Nikol ♥
0 komentářů