Ahoj!
Po delší době je tu opět článek a tentokrát je o mých začátcích v Brně.
Začnu čtvrtkem, dnem před odjezdem z Klášterce do Brna. Ten den jsem měla v plánu hodně věcí. Například si dobalit.. Den mi začínal hned špatně.. Což už mi přijde vtipný, protože u mě nemůže nic být normální, haha. Myslela jsem si, že mám nehty v 11, ale to jsem se mýlila, takže po uvědomění si, že nehty jsem prošvihla, protože jsem byla objednaná už na 10, jsem skočila za tátou, abych se s ním rozloučila. Po chvíli jsem se měla sejít s kamarádkou. Samozřejmě jsme nepochopili místo srazu, takže jsme se trochu hledaly, ale nakonec jsme se našly. Vydaly jsme se do kavárny, kde jsme nakonec strávily asi tři hodiny. Bylo super popovídat si a ochutnat dobroty, jaké jsme našly v jídelním lístku. Zase přišlo loučení, což já opravdu nesnáším. Nikdy nevím, co bych měla říct nebo jak se chovat..
Z kavárny jsem utíkala rovnou na veterinu, kde jsem čekala na mamku, až přijede s Deasynkou. V týdnu jí totiž otekla noha a doktor nás objednal na rentgen.Ve středu dostala Deasy antibiotika a injekci na bolest, takže už vypadala spokojeně, ale předtím to byla hrůza. Prokňučela celou noc, nemohla se zvednout, nechtěla jíst.. Opravdu hrozný pohled a pocit, že jí nemůžete pomoci. Na rentgenu pan doktor zjistil, že Deasy má artrózu. Nejspíše nějak špatně skočila z postele a tím, že má artrózu jí to nateklo... Chudinka malá, může se to stávat častěji. Dostala prášky na bolest a bude muset chodit nejspíš na rehabilitace. Ale naštěstí nemá nic zlomené. Má teď klidový režim, ale později musíme dohlédnout na to,aby byla v kondici, netloustla, ale ani se nepřetěžovala. No, co vám budu povídat, nejsem nadšená. Zvlášť den před odjezdem.
Když jsme se vrátili z veteriny, hned jsem zase utíkala do drogerie Teta, kde jsem měla objednané fotky. Chtěla jsem si nějaké vzít s sebou a hlavně vyvolání fotek jsem odkládala už rok, což je pro mě hodně dlouho. Fotky miluju, zvlášť ty vyvolané, nejlépe v nějakém albu nebo scrapbooku. Měla jsem problém najít je v drogérii, protože na obvyklém místě nebyly. Až později jsem zjistila, že je teď dávají přímo na pokladně a nenechávají je volně na prodejně.Doma jsem si fotky prohlédla a byla moc spokojená. Jen tak pro zajímavost jsem tu hromadu fotek zvážila na kuchyňské váze, protože mi připadalo, že je jich hodně a jsou dost těžké. Přece jen mi přišly ve třech obálkách. Nakonec jsem zjistila, že váží přes kilo. Teď už si nepamatuju přesné číslo, ale i tak mi to připadá na fotky hodně, ale jsou to vzpomínky na něco málo přes rok..
Potřebovala jsem si ještě obarvit vlasy a taky si je umýt, už vypadaly příšerně.Takže to jsem ještě musela stihnout. Použila jsem poprvé Pure Color od Schwarzkopf v odstínu 7.7 zářivě skořicová a musím říct, že se mi zatím dost líbí. Nepálila mě z ní hlava a je to hezká zrzavá. Nicméně prostředek vlasů mi obarvila trochu slaběji, ale mě to nevadí.
Večer jsem šla s přítelem do kina na TO 2. Kromě filmu jsem se hrozně těšila na popcorn (nějak jsem nestihla večeři). Film mě vůbec nezklamal. Chvíli mi trvalo, než jsem se dostala do toho, kdo je kdo a jak to celé bylo posledně, ale stejně jako první díl mě film moc bavil. Byl dlouhý, ale vůbec mi tak nepřipadal. Osobně mám ráda, když je do hororu přidán prvek komedie a romantiky. A přesně to mi TO dalo, haha.
No a v noci, když jsme dorazili domů, přišel čas na balení... Brzy, já vím. Ale ne, já začala už před týdnem, jen mi chyběly nějaké drobnosti. Každopádně když jsem skončila a dostala se do postele, byla 1 hodina ráno a mě čekalo 6 hodin spánku před velkým dnem D.
Stěhování na kolej!
Pátek byl napůl strávený na dálnici, což asi všichni uznáte, není žádná výhra. Ovšem když jsme dorazili do Brna, přišlo nadšení. Dostala jsem pokoj třílůžkový, ale velikost místnosti neodpovídá ani velikosti mého pokoje doma, kde bydlím sama. Na druhou stranu už jsem si tu zvykla a nepřipadá mi to tu tak hrozné, jen dva stoly mám mimo hlavní prostor, což se změní s příjezdem spolubydlících. Nicméně nábytek v místnosti si pamatují minimálně někteří rodiče, možná i prarodiče, haha. Ne, není to tak hrozné, jen to chce pár úprav. Já už jsem si svou část pokoje vylepšila a musím říct, že jsem zatím spokojená.
Ale zpátky k pátku. Mamka se svým přítelem mě sem odvezli autem a měli zarezervovaný penzion na jednu noc, aby nemuseli hned zpátky a procestovat tak celý den. Naskytla se nám tedy příležitost prohlédnout si město. Došli jsme k mé škole, na náměstí, prošli pár obchůdků a najedli se. Prostě fajn odpoledne. Když jsme se vrátili k autu, jeli se mamka s přítelem ubytovat. Nábytek měli o dost hezčí, ale ještě aby ne. Odtamtud jsme se vydali do Ikey a Tesca. No to bylo samozřejmě asi na dvě hodiny. Prohlédli jsme si asi každou vytvořenou ,,místnost" a polemizovali nad tím, která je hezčí a co vše oni nevymyslí. Nakoupili jsme pár nezbytností, které mi ještě chyběli na ubytování a jeli jsme zase zpátky. Když mě odvezli na kolej, rovnou se se mnou rozloučili, protože jsme si mysleli, že pojedou hned brzy ráno. To jsme ještě nevěděli, co přijde.
Večer jsem dorazila na pokoj sice unavená, ale zároveň nadšená. První noc na koleji. Rozhodla jsem se, že to už nevydržím a musím vše vybalit a dát na své místo, abych to tu zútulnila. To znamenalo jediné, opět zůstat vzhůru do noci a tentokrát si k tomu pustit pár podcastů. Pokud by vás zajímalo, co poslouchám za podcasty, tak víceméně jen V Oblacích, Jaký si to uděláš, The Healthy Tapes a The Coffee-chic podcast. Ale právě tu noc jsem si poslechla ještě jeden díl O kousek blíž. Moc podcasty doporučuji. Osobně mě nejvíc baví Tereza Salte a Kateřina Rezková, protože Kate mi mluví z duše a Terezka mě prostě neskutečně baví a inspiruje. Já podcasty poslouchám na spotify často při úklidu, při malování nebo při procházce. Jednoduše tehdy, když si chci odpočinout na duši. Co se týče odpočinku na těle, tak jednoznačně u mě vedou seriály a filmy. V poslední době a vlastně nejen v té poslední, ale všeobecně, mě hodně hodně baví 13 reasons why a Stranger things, na obojí koukám na Netflixu. Co se týče sitcomů tak můj ultimate favorite je Friends a teď koukám od prvního dílu na The Big Bang Theory a to je teda taky super. Akorát koukám v angličtině, takže půlce nerozumím kvůli terminologii, ale tomu vlastně nerozumím ani v češtině, haha. Moje další oblíbená činnost, u které si podle mě odpočinete jak na duši, tak na těle, je jednoznačně čtení knih. Momentálně jsem začala číst Cestu na sever od Virginie Grimaldiové a přestože jsem ji nenašla propagovanou na sociálních sítích a vlastně jsem o ní nevěděla, než jsem na ni nenarazila v knihkupectví v Plzni, má nádhernou obálku a příběh mě zatím baví. Každopádně na knížky plánuju samostatný článek, tak se určitě máte na co těšit, pokud vás tohle téma zajímá. Možná bych napsala i něco o seriálech a filmech, tak kdyžtak napište do komentářů, jestli máte zájem.
Zpátky k tématu, nějak jsem se rozepsala, haha.. Pokoj jsem si zútulnila podle mých představ a stačilo na to pouhých pár polštářků, hezké povlečení s prostěradlem, deka, fotky, knížky, nástěnka, světýlka a pár drobností a voila - pokojíček je na světě. Menší kufr jsem si dala pod postel, protože zabírá místo, ale budu s ním cestovat domů. Ikea tašku jsem taky dala pod postel jako koš na špinavé prádlo. No a poslední, obrovský kufr se mi nikam nevešel. Psala jsem proto mamce, aby se ráno zastavili ještě pro něj a odvezli ho zpátky do Klášterce. A šla jsem spát ve svém novém domově.
V sobotu ráno jsem se probudila a kupodivu nebyla unavená. Asi to bylo tím nadšením. Sice se mi zdál špatný sen (ne úplně noční můra, ale sen zahrnující tělocvik, což vlastně tak trochu noční můra je), ale těšila jsem se na svůj první den. Na to, jak půjdu ven prozkoumat okolí a na to, jaký mě čeká týden. Čekala jsem na mamku a protože nakonec nemohli odjíždět brzy (recepce byla až od 10 hod), seděli jsme u mě na pokoji. Původně jsme chtěli jít ven, ale zapovídali jsme se, a pak už to nemělo smysl. Mimo jiné se mi ,,smáli", jak jsem vybavená - prášky na bolest, bonbony na krk, náplasti, jelení lůj.. Zkrátka vše, co bych mohla potřebovat. Protože už bylo hodně hodin na procházku po venku, rozhodli jsme se projít alespoň po budově. Našli jsme místnost s popelnicemi i prádelnu. Vedle prádelny se nachází sušárna a v ní asi tucet sušáků na prádlo. Ohromená tímto faktem jsem se do sušárny vydala, ale nevšimla jsem si betonového schodu mezi místnostmi. (Nutno podotknout, že hodně splýval a bylo tam šero.) Kopla jsem se do palce, ale pokračovala jsem v chůzi do sušárny a obdivovala novotu sušáků, když jsem si uvědomila, že mě ten palec pořád ještě bolí, dokonce docela hodně. Koukla jsem na něj dolů a zjistila, že je od krve. Nevím, jestli to víte, ale já nesnáším krev. Jeden z mnoha důvodů, proč bych nemohla být doktorka (přestože by si mnoho lidí v mém okolí přálo, abych byla). Bylo jasné, že si musím jít ránu vyčistit do sprchy a možná zalepit. Měla jsem totiž rozseknutý nehet asi do půlky palce. Au. Kéž by to tady skončilo. Jenže jak jsem šla do sprchy, mamka šla pro jistotu se mnou (asi mě zná nebo se jen bála) a já jsem za to teď moc ráda. Nechtěla jsem se toho dotknout, protože tyhle věci mi přijdou nechutné, ale sprcha udělala svou práci a já mohla jít na pokoj. Jenže to by bylo moc jednoduché. Zastavila jsem mamku a chytila se jí, zatímco jsem se opřela o sprchu. Dál si pamatuju jen slabost, mžitky a nakonec probrání se na zemi. Následoval pocit úlevy a brek. Jo, brečela jsem jako malé dítě a držela se mamky. A co se stalo z mamky pohledu? Chytila jsem se jí, opřela se o sprchu, řekla jí, že omdlím (což si ani nepamatuju) a následně opravdu omdlela. Sesunula jsem se poděl sprchy dolů, prý mě nešlo zastavit. Oči jsem měla v sloup, čemu věřím, že musel být ošklivý pohled. Chvíli jsem byla mimo a nakonec se probrala a prý vypadala děsivě. Nebo spíš...vyděšeně. A taky jsem byla. Nechci už to dál rozvádět, nerada bych zněla jako blázen. Každopádně dost mi tahle situace ztížila loučení s mamkou a samotu na koleji. Navíc palec mě bolel a já se bála. Nevěděla jsem, co dělat s palcem, nechtěla jsem omdlít, na koleji téměř nikdo.. No, nepříjemný zážitek. Ale já musím mít vždycky něco speciálního, haha.
Zbytek soboty jsem strávila u knížky a navečer, když už jsem se uklidnila, jsem se šla projít do města. Potřebovala jsem do potravin, abych si koupila pár surovin. Samozřejmě pršelo a já neměla deštník, ale už mi to ani nevadilo. V neděli jsem byla víceméně doma zalezlá u filmů a seriálů a dělala nějakou práci na počítači. Večer jsem si stáhla studijní materiály a začetla se, dokud jsem neusnula. Povinná četba není tak hrozná, když se vám do ní chce a nikdo vás nenutí. Měla jsem to tak i s tou maturitní. Pokud by vás zajímalo, co jsem si vybrala já k maturitě, určitě bych na to mohla taky napsat článek.
V pondělí jsem měla hodně vyřizování. Dopoledne jsem se zaměřila na pohodový start týdne - dlouhá sprcha, pozdní snídaně, studijní materiály. Po obědě jsem se vydala na studijní oddělení, kde jsem si měl vyzvednout ISIC kartu výměnou za podepsané BOZP. Bohužel na podepsaný papír jsem si vzpomněla až když jsem stála ve frontě. Zůstal mi na stole na kolejích. Takže šup zpátky pro něj. Když jsem si vyzvedla ISIC, skočila jsem rovnou na pobočku DPMB kvůli ověření údajů pro šalinkartu. Cestou zpátky jsem si ještě potřebovala nakoupit, chtěla jsem si koupit i deštník, ale ten neměli. Nakonec jsem se stavila ještě v DM pro lak na nehty, top coat a dezinfekční gel. Rozhodla jsem si udělat nehty sama. Čímž jsem následně trávila večer u Stranger things. A nakonec úterý, dnes. Od rána jsem začala uklízet, dodělávala jsem nějakou práci online, posílala maily apod. Potom jsem si pustila poslední díly Stranger things a .... nemám slov, konec se mi nelíbil, brečela jsem a chci další sérii okamžitě! Haha. Odpoledne jsem opět strávila u studijních materiálů a teď psaním článku na blog. Takže to je můj krátký update. Zítra mě čekají prvákoviny - dvoudenní program fakulty. Už se moc těším, doufám, že to bude zábava.
Doufám, že se máte fajn, určitě napište nějaký komentář, moc mě to potěší.
Krásný den, týden, život ♥
Nikol
Nikol
0 komentářů