Nikola Samcová
  • Home
  • O MNĚ
  • Sociální sítě
  • Kategorie
    • Lifestyle
    • Cestování
      • Rhodos
      • Evropa
      • USA
      • Česko
      • Tipy
    • Jídlo
    • Knihy
  • Kontakt
Ahoj, je tu prosinec a to znamená, že kromě Vánoc se blíží taky zkouškové. Ano, já vím, nikdo o tom nechce slyšet, ale neutečeme před tím. V tomhle článku se chci zaměřit na tipy, které mi pomáhají s učením. Nemusí se to týkat jen zkouškového, ale hodí se to i na maturitu, kde jsem se naučila se učit asi nejvíc. Ale klidně na jakékoliv učení, pokud dokonce nechodíte do školy, tak to nevadí, podle mě jsou to takové všeobecné tipy na lepší soustředění, paměť a time management. Tak pojďme na to!



#1: dostatek spánku

Hodně důležitý bod je spánek. Když jsem unavená, učím se pak mnohem delší dobu. Navíc se mi pak učí špatně, mám i špatnou náladu a nic se mi nechce. Spánek ovlivňuje všechny aspekty našeho života - produktivitu, náladu, postavu, sebevědomí a samozřejmě únavu.

#2: pít vodu

Další věcí, která souvisí se vším v životě, je pitný režim. Pijte vodu a pijte jí hodně. Často na vodu zapomínáme a můžeme se cítit dehydratovaní, i když si to neuvědomujeme. Sama s tím mám někdy problém. Na střední škole jsem to zvládala dobře, protože jsem měla vždy láhev s vodou při sobě a pila jsem opravdu často. I teď mám sice svou lahev s vodou a ve škole upíjím, ale když přijdu domů, nechce se mi si dojít pro vodu přes chodbu, a tak se mi stává, že vodu nepiji celé odpoledne. Lenost je hrozná vlastnost... Každopádně teď dělám do školy projekt a jako téma jsem si vybrala, jak vypadá můj pitný režim. Projekt se zaměřuje na to, že si zapisuji nějakou aktivitu v průběhu týdne a nakonec z toho vznikne na pohled pěkná analýza dat. To mě teď motivuje pít více, abych si opět mohla zapsat svá data.


#3: pohyb, příroda

Když už jste ve fázi učení a máte pocit, že nejste produktivní a už vás to nebaví, zkuste se rozhýbat. Ne vždy je to sice možné, zvlášť když se učíte rádi v noci, hh. Ale věřte, že jakmile rozproudíte krev, tak vám to pomůže od únavy a soustředění. Mně funguje procházka venku. Člověk se tak nadýchá čerstvého vzduchu a je spokojenější. Navíc v přírodě se dokážete soustředit na jiné věci a odreagovat se tak od toho učení. Pokud zrovna nemůžete jít na procházku, stačí se trochu protáhnout nebo si dojít pro skleničku vody, kterou vypijete.

#4: krátké intervaly

Co mi ale opravdu zabírá ke zvýšení produktivity, když už se učím? Rozdělit si učení na intervaly. Docela často dělám to, že si nastavím časovač na 45 minut, kdy se musím učit. Mobil dávám stranou, na nic nereaguji, nenechám se rozptylovat nikým a ničím, jen 45 minut studuji/pracuji. To mě donutí danou práci udělat během krátkého intervalu opravdu efektivně. Po uplynutí této doby si nechávám 10 min odpočinku, kdy mohu dělat cokoliv jiného. Například si vezmu do ruky mobil a odepíšu na zprávy, jsem na instagramu nebo se jdu protáhnout. Po této pauze pokračuji v dalších 45 minutách. Zatím mi to fungovalo a vřele vám to doporučuji.

#5: odměny

Další pomůckou jsou odměny za práci. Může to být nějaká sladkost za přečtení kapitoly povinné literatury, může to být deset minut na mobilu po tři čtvrtě hodiny učení nebo to může být film po dokončení seminárky. Fantazii se meze nekladou, jen by to mělo být podle starého dobrého českého rčení "Bez práce nejsou koláče" - takže nejprve odveďte nějakou práci a pak se za to odměňte. Můžete se i slovně pochválit, divili byste se, jaký to má vliv na psychiku ve vašem podvědomí.

#6: plánovat

Co se mi osvědčilo u učení se na maturitu, bylo plánovat si dopředu dny. Co se doporučuje, jsou tzv. to-do listy - seznamy úkolů, které musíte splnit. Ty mám taky ráda, ale člověk si u nich musí uvědomit, kolik toho reálně dokáže udělat. Pište si věci pod sebe buďto podle priority nebo časového harmonogramu. Každopádně byste měli mít přehled o tom, co je důležité ten den udělat a co se dá odložit na další den. Odkládání by ale mělo být výjimečné, ne pravidlem. U každé aktivity byste si měli také uvědomit, kolik času vám reálně zaberou a také to, že nebudete plnit jen dané úkoly, ale půjdete se také naobědvat apod. Po nějakém reálném zhodnocení by vám měl vyjít seznam věcí, které ten den zvládnete udělat, tzn. stihnete je, budete produktivní, budete mít radost z odškrtnutých věcí ze seznamu. Stejně tak to funguje i s plánováním dní. U maturity mi fungovalo rozdělit si každý den otázky, které se naučím. Snažila jsem se je dávat k sobě tak, aby spolu souvisely, aby nebyly časově náročné a aby mě všechny nenudily. Bylo pro mě důležité, abych se je reálně dokázala naučit a neodkládala na později. I tak je dobré udělat si rezervu. Například u těch dní jsem si dávala i průběžné volné dny, které byly určené na dodělávání případně opakování otázek, které jsem nestihla nebo nepochopila. U to-do listů to také platí. Pokud máte nějaký deadline, který je nutné dodržet, pravděpodobně budete produktivnější a zvládnete úkol rychleji, přesto je fajn mít nějaký den navíc, kdy si dokážete práci zkontrolovat nebo dodělat, kdybyste ji náhodou nestihli. Pro taková plánování mně osobně vyhovuje papírová forma. Ať už diář, obyčejný papír, lístečky apod. Poslední dobou využívám ale i aplikace v mobilu, poznámky nebo kalendář, protože mobil mám neustále u sebe a je to rychlé řešení. Následně si informace ale stejně přepíšu do papírové podoby, hh.


#7: psát, zvýrazňovat, přemýšlet

S tím souvisí další bod a tím je: psát, psát, psát. Pište si vlastní zápisky, pište si vlastní maturitní otázky, pište si vlastní rešerše. Mnohem víc si toho pak zapamatujete, než když to máte zkopírované nebo od kamarádů. Nezáleží na tom, jestli píšete raději v ruce nebo na počítači, hlavně, že nad tím přemýšlíte. Je důležité vnímat a soustředit se, vypíchnout si nejdůležitější body a učit se v souvislostech. Mně pomáhají i zvýrazňovače, ale jen nějaké barvy. To už si musíte vyzkoušet na sobě, ale barvy jsou pro mě nápomocné.


#8: neprokrastinovat

Nejdůležitější bod ze všech. Nebo minimálně jeden z nich. Když se chcete soustředit na studium, měli byste si vypnout upozornění, zvuky, internet, cokoliv, co vás může rušit. Najděte si klidné místo, zavřete se v pokoji nebo jděte do knihovny. Nedělejte několik věcí najednou, ale opravdu jen tu jednu a pořádně. Jen tak se dokážete plně soustředit a vydat co nejlepší výkon. Když budete koukat na video, psát seminárku, odpovídat na messenger a budete se snažit si zapamatovat všechny tyhle informace, tak to bude velmi obtížné, možná nemožné. Vyčleňte si čas jen na tu činnost, kterou chcete/potřebujete udělat a nekoukejte do toho na instagram. Dejte si tichý režim na mobilu nebo režim letadlo, mobil dejte do druhé místnosti nebo si třeba vypněte internet (pokud ho ovšem nepotřebujete ke studiu). To vám může také pomoci, ale hlavně to přestaňte odkládat.

#9: zjistěte, kdy je vaše produktivní doba

Učí se vám lépe ráno, odpoledne nebo v noci? To je velmi důležitá otázka nebo spíš odpověď na ni je důležitá. Ani nevím, kolikrát jsem se začala učit odpoledne a najednou byl večer a já byla teprve na druhé straně. Zjistila jsem, že se učím na jeden malý test čtyři hodiny. Najednou ale byla noc a já musela učení dokončit a ku podivu jsem se zbytek doučila během hodiny. Pokud jsem samozřejmě neusnula v průběhu učení. To se mi totiž stávalo hodně často. Já osobně se nejradši učím ráno, kolem desáté, kdy už jsem dostatečně probuzená a zároveň na začátku dne. Cítím se být otevřená vědomostem jako bych byla houba, která se snaží nasáknout co nejvíce informací. Případně se mi dobře učilo hned potom, co jsem přišla ze školy. Ne po hodinové pauze, ale co nejdřív po příchodu domů. To jsem totiž ještě byla ze školy v produktivním módu. V noci se mi taky učilo relativně dobře (lépe než ve čtyři v pět odpoledne), ale to spíše proto, že se mi efektivně pracuje ve stresu nebo časovém presu (což je často ten stejný důvod). To je pro mě také dobré zjištění, se kterým mohu pracovat. Vím, že ze sebe vydám dobrý výkon, když pracuji na poslední chvíli, ale zároveň mě to ohromně vystresuje a unaví, takže podám výkon nižší. Proto se mi výsledek v podstatě vynuluje a je pro mě výhodnější učit se ráno nebo brzy odpoledne.

#10: nejtěžší je začít

Tentokrát opravdu nejdůležitější bod ze všech. Začněte. Prostě to udělejte a uvidíte, že to nebude tak hrozné, jak se zpočátku zdálo. Pro mě je vždy těžké začít a také se nenechat vyrušit, protože pak musím začínat neustále dokola. Docela často se mi stává, že se do učení nemůžu donutit a  prokrastinuji. Nakonec se přesvědčím pomocí utváření intervalů a odměň (mám pocit, že stačí jednu fáze učení přetrpět a bude konec utrpení, i když pak začne nanovo). Několikrát se mi ale stalo, že jsem měla interval přestávky a pokračovala jsem v práci, protože už mi přišlo, že mám zaběhlý systém, který mi vyhovuje. Tak jsem pochopila, že opravdu je nejtěžší jen začít, pak to bude v pořádku.


Doufám, že vám tyto tipy pomohli k lepšímu učení. Já se také vrhnu do plnění vlastních tipů a přestanu prokrastinovat psaním článků na blog, hh. Tak vám držím palce s maturitou, zkouškovým i pololetím. Zvládnete to lidičky.

Nikol <3
Ahoj! Řekněte mi, že nejsem jediná, na koho jde už vánoční nálada, že ne? Já už se totiž hrozně těším, i když letos to bude hrozně zvláštní, protože budu před Vánoci v Brně, což znamená, že nebudu doma na zdobení stromečku a pečení cukroví, což jsou moje nejoblíbenější činnosti před Vánoci. Ale má to i své výhody, například kupování dárků je v Brně o dost jednodušší než v Klášterci. Kdybych jen měla tolik peněz, abych všem mohla koupit, co mě pro ně napadá... Ale kvůli tomu tu dnes nejsme. Vymyslela jsem si totiž na dnešek článek, kde bych chtěla sepsat svá vánoční přání. Nemyslím teď to, co bych si přála pod stromečkem, protože já si opravdu nemyslím, že Vánoce jsou o dárcích. Ano, je fajn udělat někomu radost a ukázat mu, že na něj myslíte, ale prosím vás - hlavně žádný stres! Mají to být svátky klidu a míru. Lásku nemusíte dokazovat drahým dárkem. Chtěla jsem tím říct, že pro mě jsou Vánoce svátky klidu s rodinou, ne materiálních dárků. Ale taky si myslím, že Vánoce jsou svátky zázraků. Tak nějak všechno je možné...


Proto bych si k letošním Vánocům přála:
  • aby napadl sníh tak akorát, aby děti měly radost (a potají i dospělí)
  • aby k sobě byli lidé milí a usmáli se na sebe navzájem (i když třeba pospíchají z práce)
  • abychom lásku rozdávali, přijímali a nezapomínali na sebe (to se totiž často zapomíná)
  • abychom se uměli k přírodě hezky chovat a starat se o ni (dlužíme jí to)
  • abychom ve světě trochu zpomalili a nehnali se jen za penězi (přečetli si dobrou knížku a navštívili babičky)
  • abychom si více zpívali a hráli (jako když jsme byli malí a vůbec se za to nestyděli)
  • abychom si šli za svými sny, i když jsou úplně bláznivé nebo třeba úplně malinké (a nebáli se pořád, protože ve finále se nic nestane)
  • abychom inspirovali lidi kolem sebe k dobrým věcem (a chovali se minimálně tak, jak chceme, aby se chovali ostatní)
A to by mi prozatím asi stačilo, nechci, aby ten seznam byl moc dlouhý. Ale kdyby se aspoň nějaká věc splnila, tak by to bylo krásné, nemyslíte? Dejte mi vědět v komentářích, co si přejete vy.

Přeji vám krásné a pohodové Vánoce!
Nikol <3
Máte chuť na zdravou, chutnou a jednoduchou snídani, která vás zasytí na celé dopoledne a nakopne začátek týdne? Já taky, proto jsem si udělala tuhle vynikající ovesnou kaši. Je opravdu jednoduchá, zvládla jsem ji i já.


Co budeme potřebovat:

ovesné vločky
mléko
skořice
domácí marmeláda
ovoce a oříšky na ozdobení

Poměr vloček a mléka je cca 1:2, záleží jak chcete kaši vláčnou. Já postupovala opět odhadem, takže vám neřeknu, kolik jsem čeho použila, ale tak nějak "od oka" mi vznikla jedna porce, hh. Každopádně mléka jsem dala dvakrát tolik, co vloček.



Nejprve si nasucho na pánvi osmažíme ovesné vločky. Bude to trvat pár minutek, než se vám hezky rozvoní. Mezitím je několikrát promíchejte, aby byly osmažené ze všech stran stejně.


Jakmile vám vločky provoní kuchyň, je to signál, že máte přidat mléko. Nelekněte se, trochu to zaprská, protože pánev už je horká, nicméně to ničemu nevadí, jen buďte opatrní.


Dochuťte směs půl lžičkou skořice a lžičkou medu nebo domácí marmelády. Tento krok je kvůli výsledné chuti kaše, takže se řiďte vlastními preferencemi. Já na koleji neměla med, tak jsem si poradila s domácí marmeládou a vystačila jsem si. To stejné platí se skořicí, množství je také na vás.




Jakmile přidáte ingredience na dochucení, směs důkladně promíchejte, aby se skořice a marmeláda dostaly všude. Dále pravidelně míchejte, dokud se vám nezačne vařit mléko. V tu chvíli dávejte pozor, aby se vám kaše nespálila a nepřipekla. Míchejte a obracejte kaši, aby se zbylé mléko dostalo všude. 


Výsledná kaše by měla vypadat nějak takto, ovšem záleží na tom, kolik ovesných vloček nebo mléka jste použili.


Teď už zbývá jen dozdobit. Opět platí, podle chuti. Já jsem tentokrát použila jeden střední banán, jedno malé jablíčko golden delicious, tři kešu ořechy a čtyři mandle.


Kaši jsem nasypala do misky a začala zdobit zvrchu.



Navrch jsem ještě nasypala trochu skořice a bylo hotovo!


Ovesná kaše je vynikající snídaně, která opravdu zasytí na dlouho. Popravdě, já jsem svou porci na snídani ani nedojedla, měla jsem kousek odložený na později. Pro příště vím, že si musím dát méně vloček. Omlouvám se, že u mě na blogu většinou nenajdete přesné ingredience, ale takhle já prostě vařím, takže vám nedokážu přesně říct. Celá moje cesta k vaření je takový pokus omyl, takže ani mé recepty nejsou světoborné. Přesto je sem píšu a to z několika důvodů. Baví mě to - jak vaření, pečení, tak i blogování. Baví mě inspirovat lidi a tohle mi přijde jako fajn způsob ukázat, že to opravdu jde i jednoduše a bez hromady peněz (#studentlife). A popravdě, dost často vařím bez receptů, pak mi moje vymyšlené jídlo zachutná a já nevím, jak jsem ho udělala, takže teď, když to fotím na blog a pak to sepíšu, můžu se k tomu kdykoliv vrátit.

Tak to by bylo pro dnešní článek úplně všechno. Doufám, že se vám článek líbil, budu ráda za jakoukoliv zpětnou vazbu, ať už v podobě komentáře nebo soukromé zprávy. Baví vás tyhle recepty? Pokud byste zkusili tuhle ovesnou kaši, tak mi určitě dejte vědět, jak vám chutnala.

Tak dobrou chuť a krásný začátek nového týdne!
Nikol <3
Podcasty.
Co to je? A proč by mě to mělo bavit? Tebe to baví? A o čem to je? A dalších milion otázek...


Podcasty se nám na české scéně docela rozšířily. A já si myslím, že je to skvělé, protože mě podcasty hrozně moc baví! Poslouchám je opravdu pořád, hh. Musím říct, že já sama jsem chtěla podcasty nahrávat, což se mi celkem povedlo v rámci Radia R. Jenže mě to trochu odradilo, když jsem viděla, že podcasty nahrává každý druhý člověk na instagramu.

Na druhou stranu mám pocit, že na té naší české scéně máme těch podcasterů pořád docela málo. Nebo je já až moc poslouchám? Totiž, vždycky, když si podcast poslechnu, čekám netrpělivě na další. A možná je to jen tím, že jsem si vybrala tak fajn lidi, že mě to prostě až moc baví. V dnešním článku bych vám chtěla pár takových podcastů představit.

A co to vlastně ty podcasty jsou?

Je to audiozáznam. Co si pod tím představit... Je to v podstatě soubor jakýchsi informací, které někdo nahrál do mikrofonu. Jako když posloucháte pořad v rádiu, jen je to soubor. Jako písnička, akorát mluvené slovo. Mini audiokniha... Může být o různých tématech a od různých lidí. Podle mě je skvělé, že je ta rozmanitost dost široká a každý si může vybrat, co ho zajímá. V Čechách to sice není až tak velké množství, ale v zahraničí jsou podcasty ohromně populární, stejně tak podcasteři. Byla tu éra blogerů, youtuberů...přijdou teď podcastěři? Těžko říct, protože tohle internetové prostředí je celkem nevyzpytatelné. Musím přiznat, že mě tohle prostředí dost zajímá a fascinuje.


Mě to baví hodně, podcasty poslouchám vždycky zároveň s nějakou další činností. Dost často, když někam jdu/jedu (do školy, na procházku, na nákup, na kolej..v MHD nebo pěšky..je to jedno), při uklízení nebo vaření. Dřív jsem je poslouchala před spaním a usínala u nich, ale to mě přešlo, protože mě to po chvíli natolik zaujalo, že jsem neusla, dokud to neskončilo. Někdy u toho relaxuju (jsem ve vaně nebo něco tvořím), někdo u toho sportuje.. Je opravdu hodně možností a každému může vyhovovat něco jiného. Já mám podcast většinou ve sluchátkách jako pozadí, ale dost často nakonec hlavně poslouchám a úplně se v tom ztratím. Záleží samozřejmě na podcasterech, ale v tom mi přijde kouzlo virtuální reality. Vy si prostě můžete najít lidi, kteří vás inspirují, jsou stejně naladění jako vy, jsou vám sympatičtí. Ty můžete sledovat/poslouchat a nějakým způsobem vás to obohatí, baví. A lidi, které nemáte rádi a nechcete je sledovat/poslouchat, nemusíte. V tom je celá věda. Takže si určitě najděte někoho, kdo vás zajímá a zkuste podcasty, protože já jsem z nich naprosto nadšená.

Tady máte pár tipů na mé oblíbené podcasty:
(název podcastu je odkaz)

V Oblacích
Tereza Salte
- Moje první zkušenost s českým podcastem a zaručeně můj nejoblíbenější podcast. Terezku úplně zbožňuju. Začínala jako blogerka, která si chtěla splnit sen a žít v Norsku, což se jí splnilo. O tom začala psát, vdala se za jednoho Nora, žila tam a zažívala různé věci, které popisuje kromě blogu také ve své knížce Šlehačková oblaka (což je mj. moje nejoblíbenější non-fiction kniha, vlastně autobiografie), díky níž jsem Terezu objevila. Dnes už žije zpátky v Česku a spíš než blogerka, je hlavně podnikatelka a máma. S manželem vlastní firmu Elitte Bloggers, což je agentura zastupující blogery (a nejen ty) v oblasti influencer marketingu. Před víc jak rokem začala právě tento podcast, který je hlavně o jejím životě a tématech, která zrovna řeší nebo jí přijdou zajímavá. Před nedávnem vytvořili s manželem podcastové studio. To jen ve zkratce, kým tato žena je a věřtě mi, že ona je ještě mnohem víc. Je férová, sympatická a nekonečně inspirativní. Její podcasty dokážou vykouzlit úsměv na tváři (protože doslova slyšíte ten její úsměv) a inspirovat.

Linka
Tereza Salte, Karel Kovář
- Tento podcast je taktéž od Terezky, ale tentokrát v něm není sama. Je to dialog s Karlem Kovářem, alias Kovym. Kovy je youtuber, napsal dvě knížky, pracuje na mnoho projektech a momentálně také tančí ve StarDance. Myslím si, že ho řada z vás zná. Je to inteligentní mladý muž s vlastními názory, který se snaží edukovat, ale i pobavit. Jejich podcast je vždy na nějaké zajímavé téma, které probírají dost kvalitně a zajímavě, protože se vlastně moc dobře neznají, a tak je ta konverzace taková živá a opravdová.

Se ségrou
Lucie a Nicole Ehrenbergerovy
- Holky z A Cup of Style jsou další influencerky, které mě neskutečně baví. Začaly už hodně dávno blogovat. Nejprve každá sama, později se spojily dohromady pod jménem A Cup of Style. Časem začaly natáčet vieda na youtube, mají řadu vlastních produktů na svém eshopu (např. krásné diáře) a teď mají i podcast. Jsou to dvě ohromně sympatické, inteligentní a inspirativní mladé ženy, které se snaží být férové, reálné a své. Jejich obsah je opět hlavně o jejich životech a zkušenostech, ale vždy se snaží předávat hodnoty, které inspirují lidi.

Jaký si to uděláš
Kate Rezková
- Další moje oblíbená inspirativní holka. Kate ráda zpívá, píše, tvoří. Dříve natáčela videa na youtube, poté zpívala na youtube a časem napsala dvě knihy. Je to normální holka se srdcem na správném místě, která se v životě neustále hledá a nachází a ztrácí... Asi jako my všichni. Ona to se slovy opravdu umí. Jak se psanými, tak s těmi mluvenými. Její hlas se poslouchá s radostí. Má jen několik málo dílů, ale všechny stojí za to. Mluví opět o svých zkušenostech a názorech/postojích.

Vyhonit ďábla
Zuzana a Terézia
- Pořad na Radiu R, který se dostal na přední příčky podcastových žebříčků v Česku. Je to podcast o sexualitě. Holky tam vyvrací různé mýty a snaží se normalizovat toto téma. Jejich podcasty jsou jak edukativní, tak zábavné. Holky mají svůj styl a tento koncept je určitě originální. Není to asi pro každého, ale koho toto téma zajímá nebo by se chtěl dozvědět něco nového, případně vyhnat nějaké mýty, je to fajn způsob.

The Healthy Tapes
Lucie Minářová
- Opět z jiného soudku, mám tu Lucku, která se zajímá o zdravý životní styl. Dělá závodně crossfit, vytváří různé projekty jako #jedunavykon, má blog a youtube. No a samozřejmě také podcast, ve kterém se zaměřuje často právě na tyto témata, ale nejen na ně. Mluví např. o jídle, poruchách příjmů potravy, influncerství, spánku, pohybu, cestování... Je to prostě inspirativní podcast milé holky.

Ženám
Markéta Frank, Aneta Borovičková
- Dvě nejlepší kamarádky, dvě inspirativní ženy. Markétka je blogerka a youtuberka, která to má v hlavě prostě srovnané. Její názory jsou vyspělé, má svůj pohled na život a je mi inspirací hlavně na youtube. Co se týče Anetky, ta je na tom hodně podobně. Má ráda jógu, cestování, knížky... Jsou to prostě sympatické ženy, které právě ženám chtějí věnovat svůj podcast. Jednotlivé díly se střídají ve vážnosti témat - jednou je díl o seberozvoji žen, jednou v podsatě o čemkoliv. Holky věří na zákon přitažlivosti a plní si své sny. I to by chtěly předat ostatním.

A to je z mých oblíbenců asi vše. Moc se těším, až vydá podcast Weef (Nastv dUši), věřím, že to bude parádní podcast, protože tahle holka má co říct. Je mi taky obrovskou inspirací. Dál bych ještě chtěla znímit podcast O dokumentech, který najdete na mixcloudu. Je to opět pořad na Radiu R, ale tentokrát o zajímavých dokumentech. Zatím jsem slyšela jen jeden díl (Maminka mrtvá a nejdražší) a bylo to dobré. Nahrávají to Lucka s Pepou ode mě z ročníku a jsou šikovní, tak je můžete podpořit. Nebo si také můžete poslechnout náš podcast Všechno a nic s Nikčou a Léňou, najdete ho na mixcloudu. Budu ještě přidávat konkrétní díly právě na blog :)

To by bylo pro dnešek vše, mějte se krásně!

Ps. napiště mi do komentářů, jestli posloucháte podcasty, případně koho
Sny se plní! Zapište si to za uši nebo radši někam, kde na to uvidíte každý den, protože já jsem toho živým důkazem. A jestli máte někdy pocit, že všichni o těch snech mluví až vás to otravuje, tak je to taky v pořádku. Já jsem ten pocit taky měla. Mám, někdy... Takže, jestli máte třeba pocit, že všichni mají ty velký sny a vy žádnej nemáte, tak se nebojte a čtěte dál! :)

Chtěla bych vás uvést trochu do obrazu, i když tady na blogu si tzv. "vylívám srdíčko" celkem pravidelně, hh. Jen chci v rychlosti zmínit, že ani já nemám velký sny... Plány do života, velký cíle. A jednu dobu mě docela drtilo, když mnoho influencerů a podobných ikon mluvilo o snech a jak si je plnit. A hele, tady jsem a dělám to stejný. Jenže já jsem taky jen obyčejná holka, která má svý malý sny, ale nic světobornýho. Sama nevím, co chci a hledám se neustále. Ale přeci jen mám, stejně jako každý, nějaká malá přání, která si chci plnit. A to jsou možná ty ohraný sny. 

Ku příkladu moje sny/cíle/přání (nazvěte to, jak chcete) byly: odmaturovat, dostat se na žurnu v Brně, vysílat na Radiu R... A tyhle sny se mi splnily! Ne jen proto, že jsem si to vysnila. I když to je první krom, vysnít si to. Dál jsem tomu moc a moc věřila, makala na sobě a na tom snu a nakonec toho dosáhla.

Dream. Believe. Work hard. Win.
(Sni. Věř. Pracuj tvrdě. Vyhraj.)
Těchto pár slovíček jsem si jednou napsala na papír, protože jsem sháněla hezký citát, se kterým bych se ztotožnila a který bych si mohla vystavit na stůl. A tak vznikl tenhle můj malý citát, který mi stojí na stole dodnes a píšu si ho všude, abych na to nezapomínala, protože to je celkem snadné.

Dnes bych chtěla napsat právě o tom snu "vysílat na Radiu R" a na závěr možná popřemýšlet o mých nynějších snech. Moje vize byla jednoduchá. Dostat se na Muni, kde funguje Radio R a tam vysílat svůj pořad. Tenhle nápad jsem dostala už dávno, asi ve chvíli, kdy jsem se dozvěděla o Masarykově univerzitě. Můj výběr vysoké školy byl totiž hodně dlouhý běh. Protože jsem z osmiletého gymnázia, začala jsem přemýšlet o vysoké už asi v kvartě (či-li v deváté třídě), což neříkám, že je normální, protože nejspíš není, hh. Ale ve chvíli, kdy moji vrstevníci vybírali střední školu, já věděla, že chci zůstat na gymplu, ale nevěděla jsem, co po gymplu. Na vysokou školu jsem původně "chtěla" do Prahy, ale vlastně jsem tam nikdy nechtěla žít. Jen to dávalo smysl, protože Praha je blízko mého rodného města, ale moc se mi tam nelíbí. Na výlet super, ale na žití to není pro mě. Ale našla jsem si tam obor mezinárodní vztahy. Věděla jsem každopádně, že jedna přihláška nestačí, takže jsem hledala tento obor někde jinde. A narazila jsem na Masarykovu univerzitu. A ta se mi hodně zalíbila a začala jsem přemýšlet i o Brnu, což se mi zalíbilo mnohem víc než Praha. A tak jsem se v oborech na Muni začala trochu víc hrabat a našla právě mediální studia a žurnalistiku. A do tohoto oboru jsem se prostě zamilovala. Říkala jsem si, že jak jsem byla nešťastná, že nikdy nenajdu to, co mě baví a nevím, co budu studovat, tak jsem přeci jen našla. A musím říct, že dlouho jsem nic tak moc nechtěla jako tohle. A protože jsem začala zjišťovat informace o škole a jezdila jsem na dny otevřených dveří apod., narazila jsem na spolky a mimoškolní aktivity nabízené na Muni a objevila jsem Radio R!


Radio R je tzv. "studentské rádio" - i když to je celkem zavádějící název, protože tu nemusí vysílat jen studenti (a ani nevysílají jen studenti)! Radio R je prostě nekomerční rádio s vlastní atmosférou. Nehrajou klasické písničky a pořady jsou různé. Téměř každý nápad je tu realizovatelný. Navíc mě to hrozně baví. Přišlo mi to zajímavý a hned jsem toho chtěla být součástí. A šla jsem si zatím. Poslouchala jsem nahrávky (tenkrát jsem nevěděla, že existují podcasty, ale v podstatě tak to u funguje), sledovala web i sociální sítě, makala jsem na svém projevu i strachu z vystupování, snažila se dostat se na školu (přestože to není podmínkou pro přijetí do rádia) a nakonec se přihlásila na konkurz, postoupila a teď jsem tady!

Vysílám na Radiu R!
A nejsem v tom sama - vysílám s Léňou, kamarádkou ze žurnalistiky.
Náš pořad se jmenuje Všechno a nic!

Vysíláme každé úterý od 15:00 na www.radio-r.cz a nahrávky dáváme na mixcloud, sdílíme na facebookové stránce a na instagramu. Takže nás určitě nezapomeňte sledovat a hlavně poslouchat!


A o čem že ten náš pořad vlastně je? O všem a o ničem, hh. Vysíláme o tématech, které se nás nějak týkají, o kterých chceme něco říct. Probíráme např. vzdělání, sebelásku, jídlo, cestování, ale i naše zážitky a vzpomínky. Hodně se smějeme a mluvíme tak, jak umíme. Jestli máte nějaký nápad nebo otázku, nebojte se napsat, rády odpovíme! :)

A jaké to je vysílat v rádiu? Zábavné, vzrušující, strašidelné, krásné... Prostě zajímavé! Myslím, že mi to dá spoustu zkušeností, můžu se toho hodně naučit a hlavně mě to hrozně moc baví. Tak nějak nevím, co přesně k tomu dál říct. Snad jen to, že tenhle sen se mi splnil a jsem za to neskutečně vděčná! Taky jsem vděčná za Léňu, protože se s ní vysílá fakt hodně dobře a celkově jsem v ní našla dobrou kamarádku <3, děkuju!


Na závěr bych ještě chtěla zmínit, jak vypadají moje další cíle... Protože jsem si tak nějak všechny letošní cíle splnila, je na čase vytvořit další. Nejsou to opět nějaké velké sny, spíš malá přání, ale přesně ta jsou asi nejdůležitější, protože vytvářejí naši cestu. Čeho si přeju v blízké době dosáhnout?
  • dokončit semestr úspěšně (čti: přežít zkouškové období) - to je asi můj nejdůležitější cíl
  • psát pravidelně na blog
  • vysílat pravidelně v rádiu
  • přihlásit se na work and travel
  • přihlásit se na erasmus
  • přečíst do konce roku alespoň dvě knihy
A to je pro dnešek vše! Doufám, že to dávalo smysl, protože jsem tento článek chtěla napsat už déle a jsem plná pocitů a píšu to dost narychlo, ale aspoň to máte takové autentické, hh.

Mějte se krásně. Přeji Vám úspěšný listopad!

S láskou,
Nikol <3 !


Jsou dny, kdy si člověk v menze prostě žádné jídlo nevybere. Navíc jakožto chudý student si nemůžete dovolit každodenní restaurace, takže co jiného zbývá než si uvařit.. Jenže když bydlíte na koleji nebo prostě nemáte tolik času, musíte vařit něco rychlého bez delší přípravy. A protože jsem přesně něco takového hledala i já, rozhodla jsem se sem sepsat dva recepty na rychlá jídla. Navíc jsou to vegetariánská jídla, protože s masem člověk většinou stráví více času... Tak jdeme na to!


Nákup potravin jsem vzala v zeleninovém duchu, ale nebojte, zas tak zdravě se nestravuji. Nakoupila jsem i nějaké sušenky, hh. Rozhodla jsem se udělat brokolicové placičky a zeleninové hranolky. Obojí se tváří zdravě, ale v podstatě záleží na vás, jak recept pojmete.. Ještě bych chtěla upozornit, že opravdu nejsem kuchařka a vlastně ani moc vařit neumím, takže moje postupy berte s rezervou. Recept je určen spíše pro lidi, jako jsem já, kteří se teprve učí a hledají něco jednoduchého, lidsky popsaného.

BROKOLICOVÉ PLACIČKY

suroviny:
1/2 brokolice
2 brambory
1/2 kostky eidamu
3 vejce
koření na dochucení (sůl, pepř)
případně olej


Nejprve jsem si uvařila brokolici. Povařit ji stačí jen chvíli, protože ji pak ještě zpracujeme, stačí jen, aby změkla. Poté brokolici scedíme a necháme trochu vychladit. Mezitím si nastrouháme brambory do misky.


Do misky přidáme i nastrouhaný sýr a tři vejce. Mezitím vychladlou brokolici také nastrouháme do misky. Okořeníme směs podle chuti. Já přidala jen sůl a pepř - v jednoduchosti je krása. Dal by se přidat i česnek nebo nějaké bylinky. Všechny ingredience spolu promícháme. Je důležité, aby se směs spojila.



Promíchanou směs už můžeme zpracovat. Pomocí lžíce nabírejte a vytvořte placičku. Já osobně jsem smažila na pánvi, ale samozřejmě zdravější verze by byla pečená v troubě. Můžete to také zkusit, ale pozor, musíte péct / smažit na mírném stupni. Pokud byste zvýšili teplotu rovnou, placičky budou zvrchu sice dohněda opečené, ale uvnitř surové a tekuté. Já smažila na stupni 2 - trvalo to déle, než jsem je opekla, ale stálo to za to. Hotové budou ve chvíli, kdy na povrchu trochu zhnědnou.




Podávat můžete jako hlavní jídlo nebo přílohu. Dobrou chuť!





ZELENINOVÉ HRANOLKY

suroviny:
1 řepa
1 batát
2 brambory
1 zakysaná smetana / jiný dip
koření dle chuti
případně olej

Tento recept je spíš takový punk. Nemám nafocený postup ani jsem nepostupovala podle nějakého receptu, spíše jsem improvizovala. Recept je to samozřejmě jednoduchý, berte to spíše jako tip na lehkou večeři nebo svačinku.

Řepu a batát oloupejte, veškerou zeleninu nakrájejte na hranolky. Vložte zeleninu na pečící papír na pekáč, okořeňte podle chuti (já opět použila sůl a pepř, v podstatě nic jiného skoro nepoužívám, zvlášť tady na koleji, ale vy můžete použít opět nějaké bylinky nebo například kmín, záleží čistě na vaší chuti a preferenci). Můžete po vrchu pokapat olejem, nejlépe olivovým. Poté pekáč dáte do vyhřáté trouby při teplotě 180°C na 25 min. A voilà - zeleninové hranolky jsou na světě. Podávejte se zakysanou smetanou či jiným dipem, podle chuti.



Dobrou chuť!

Pokud nějaký z receptů vyzkoušíte, dejte mi vědět, jak to dopadlo a jestli vám chutnalo. Máte raději jednoduchá rychlá jídla nebo si naopak vaření vychutnáváte?
Krásný večer!

Teď jsem se tak zamyslela a uvědomila si, že jsem se ostříhala... Na krátko.. Asi poprvé od školky... A i když se mi to líbí, tak už mi dlouhé vlasy chybí, haha!


Krátké vlasy si teď užívám, mám je většinou jen rozpuštěné a je to super. Nicméně jsem celý život milovala dlouhé vlasy, proto jsem se také nerada stříhala a měla je vlastně vždy dlouhé. Teď jsem je měla asi po prsa, skoro k pasu. A teď je mám sotva na ramena. A tomu teda říkám změna!
Když si porovnám fotku před s nynějškem.. je to znát, haha.

po

před

Většina holek se stříhá v létě, aby jim vlasy nepřekážely, ale já jsem si v létě užívala nošení drdolů a culíků. Konečně jsem si uvědomila, že i tyto dva účesy jsou plnohodnotné a hezké. Já jsem totiž na účesy trochu úchyl... Jen tak v rozpuštěných vlasech mě často neuvidíte. Většinou si pletu různé druhy copánků, spínám pramínky sponkou apod. Jenže s krátkými vlasy se toho moc dělat nedá. Dokonce ani doma, když si chci dát vlasy do drdolu, aby nepřekážely, mi takto krátké vlasy nejsou sepnout. Na druhou stranu ani tolik nepřekáží, jako ty dlouhé, takže nemám až takovou potřebu je nějak spínat. Doma to vyřeším snadno - čelenkou. Jenže s perleťovými kočičími oušky do školy úplně nechci, haha. Čelenka se mi moc líbí, ale nevěřím si natolik, abych s tím vyšla ven. Paradoxně dát fotku na internet mi nevadí, ale to už je prostě iluze internetu...


Nicméně i pokusy o účesy tu mám. Zaplétaný copánek tak úplně nejde, což můžete vidět hned na první fotce, haha. Culík vypadá také dost vtipně, ale aspoň je takový roztomilý. Sice musí být položený nízko, jinak udělat nejde, ale aspoň něco. Nejideálnější je pro mě použít sponky nebo zaplést jen nějaký pramínek.

copánek

culík

dva pramínky spletené do copánků a sponkami připnuté ke straně hlavy

stejný účes, jen zepředu

copánek spletený z pramínku na jedné straně

Nerada bych vyzněla, že se mi krátké vlasy nelíbí. Já si je zatím užívám, ale sem tam se mi začne stýskat i po těch dlouhých. Ale moje vlásky už byly hodně zničené a potřebovaly regeneraci. Většinou vlasům stačí sestříhat konečky, ale já se nestříhala až moc dlouho, vlasy mi hodně vypadávaly a byly řidší. Proto také omezuji barvení, tepelnou zátěž a zakoupila jsem si šampon Alpecin v lékárně. Je to tzv "hair energizer", což znamená, že by měl vlasy posílit. Měl by pomoct právě v regeneraci a zajistit zhuštění vlasů. Přece jen mi vlasy hodně prořídly od doby, kdy jsem je začala zatěžovat. Vlasy se snažím mýt jen dvakrát týdně, ale většinou to nevydržím a umyji je alespoň třikrát. Příliš časté mytí vlasy totiž také oslabuje. Nejsem žádná vlasová specialistka nenno kadeřnice, jen říkám, co si myslím a co se mi většinou potvrdilo.
ALPECIN Hair Energizer Coffein Shampoo C1 250 ml | kaufen ...
obrázek jsem našla na googlu, ale mám přesně tento

Doufám, že mi vlásky do léta opět dorostou a snad budou zdravější než doposud. Vlasy totiž můžete různě upravovat (barvit, fénovat, žehlit, kulmovat, tupírovat), ale nestojí to za jejich zničení. Zničené totiž budou vypadat hůř, věřte mi. Samozřejmě, že všechny si v pubertě myslíme, že všemu rozumíme lépe než třeba rodiče nebo vlastně kdokoliv. Ale nakonec vám dojde, že všichni měli pravdu. Jenže "hubu si namlít" musíte sami, že jo. Haha.

Tak to je asi vše, co jsem chtěla zmínit ke svým vlasům. Určitě se ještě ozvu, jak se vyvíjí můj boj za zdravé vlasy :) Zatím se mějte krásně! (a pečujte o svoje vlasy)

Nikol <3
Ahoj!

Tento týden jsem si poprvé na koleji vařila! (Když nepočítám špagety s kecupem nebo těstoviny s tvarohem, haha) Nerada vařím ve společné kuchyňce, protože mám pocit, že na mě všichni koukají, jak vlastně neumím vařit, haha. Ale teď o víkendu je tu málo lidi a já jsem se chtěla najíst něčeho normálního.


V týdnu jsem byla několikrát v menze a ku podivu mi dost chutnalo. Od teď budu asi chodit jen do této menzy. Je to Veggie bar kousek od České a je tam moc milý personál. O víkendu tam ale mají zavřeno, tak jsem si v pátek skočila do Lidlu a vymyslela super jídlo.





Chtěla jsem nějaký chutný oběd, který by byl co nejjednodušší na přípravu a zároveň na ingredience. A tak vznikl nápad na kuřecí nudličky na smetaně s kukuřicí a těstovinami. Na koleji jsem kromě soli asolí a pepře neměla vůbec nic, takže jsem musela všechno koupit, ale to mi vůbec nevadilo, měla jsem na to hroznou chuť a taky radost, že si konečně uvařím. Doma jsem si poslední dobou vařila, ale na té koleji se mi nechce. Každopádně nejsem nějaká super kuchařka, v podstatě varitani neumím, pořád se učím. Takže to prosím neberte jako uplny návod. Jen mi přišlo fajn, ukázat vám jídlo, které zvládne opravdu každý. Tak dost okecávání a jdeme na to!

Co budeme potřebovat:
• kuřecí prsa (já jsem použila 400g kuřecích medailonků)
• kukuřice (jedna plechovka)
• těstoviny (mašličky)
• smetana (čerstvá 12%)
• mouka
• olej
• sůl
• pepř
• paprika sladká mletá


Vystačilo mi to na tři porce a zůstaly mi ještě nějaké těstoviny a smetana. Tenhle recept je dost provizorní, protože jsem to ani já nedělala podle nějakého receptu, ale podle odhadu. Vždycky, když jsem se mamky ptala na nějaký recept, odpověděla mi "od oka" a já to nesnášela. No, teď to dělám taky, ale to asi proto, že já sama nemám tu přesnou předlohu a se vším mi pomáhala mamka, takže přesná čísla ode mě nečekejte.

První krok:
Měla jsem jen jeden hrnec, takže jsem si nejprve uvařila těstoviny. Klasicky si dáte do vody olej a sůl a až se voda začne vařit, přihodíte těstoviny, po pár minutách ochutnáte, scedíte a máte hotovo. Asi každý umíte uvařit těstoviny a většinou je na obale i postup, ale přijde mi fajn to popsat i pro úplné nováčky.


Druhý krok:
Do hrnce si nalejeme trochu oleje, můžete použít i cibuli, já ji neměla. Maso si okořeníte, záleží na chuti. Já použila sůl, pepř a papriku. To používám skoro vždy. Dál osmažíte narychlo kuřecí nudličky, aby se zbarvily. Po chvilce přidáte vodu, ale jen tak, aby dorovnala maso. Přidáte přibližně půlku kukuřice a přikrijete pokličkou. Necháte chvilku dusit.





Třetí krok:
Přidejte ještě vodu a druhou půlku kukuřice. Ochutnejte omáčku a případně dochuťte. Připravte si směs na zahuštění omáčky. Smíchejte smetanu s 2-3 lžícemi mouky a pořádně promíchejte.




Čtvrtý krok:
Ochutnejte také maso. Až bude hotové a omáčka bude vřít, přidejte připravenou směs a míchejte, aby se vám nevytvořily hrudky. Nechte ještě chvíli povařit. Odlejte si kousek omáčky do nádobky a přimíchejte cca 1-2 lžíce mleté papriky. Přimíchejte zpět do omáčky.


Pátý krok:
Nechte ještě chvíli povařit, ochutnejte a vypněte. Podávejte omáčku s těstovinami. Dobrou chuť!


Takto jsem postupovala já, možná jsem udělala nějaký krok jinak nebo "špatně". Každopádně mi jídlo moc chutnalo a to je pro mě nejdůležitější. Doufám, že se vám jídlo povede a že vám bude chutnat. Když jsem to zvládla já, tak vy můžete taky! :)

S láskou,
Nikol♥
Novější příspěvky Starší příspěvky Domovská stránka

about me

Nikol, 21 let
Miluju cestování, jídlo, knihy a život. Studuju na Masarykově univerzitě žurnalistiku a ekonomiku. Ráda si plním sny a tvořím.

SUBSCRIBE & FOLLOW

POPULAR POSTS

  • Nedělní výlet na rozhlednu
  • Můj knižní wishlist
  • Jaro v plném proudu
  • Anxiety 01
  • Útulný pokoj
  • Drobenkový koláč s pudinkem | RECEPT
  • Vděčnost#4
  • Photodiary April & May
  • Omdlela jsem na kolejích a další zážitky nejen z Brna
  • Nedělní zamyšlení

labels

  • beauty 2
  • Bratislava 1
  • bydlení 1
  • cestování 6
  • Česko 3
  • ekologie 1
  • Evropa 4
  • filmy 1
  • itálie 2
  • jídlo 6
  • knihy 2
  • lifestyle 41
  • maturita 9
  • myšlenky 13
  • photodiary 1
  • podcast 1
  • rakousko 1
  • recepty 6
  • Řím 2
  • Slovensko 1
  • sny a cíle 8
  • studium 15
  • tipy 8
  • vánoce 1
  • vděčnost 9
  • Vídeň 1
  • vlasy 2
  • vysoká škola 7
  • život 1

new video

e-mail me

Název

E-mail *

Vzkaz *

Všechna práva vyhrazena. Používá technologii služby Blogger.

search

Archiv

  • ►  2021 (1)
    • ►  května (1)
  • ►  2020 (16)
    • ►  června (1)
    • ►  dubna (4)
    • ►  března (5)
    • ►  února (4)
    • ►  ledna (2)
  • ▼  2019 (31)
    • ▼  prosince (1)
      • 10 tipů: Jak se efektivně učit | STUDIUM
    • ►  listopadu (3)
      • Přála bych si... | VÁNOCE
      • Ovesná kaše | RECEPT
      • Fenomén podcastů
    • ►  října (4)
      • Všechno a nic
      • Dvě rychlá vegetariánská jídla | RECEPT
      • Vlasy, vlasy, kolik je vás asi? | BEAUTY
      • Jednoduché jídlo, které zvládne každý: Kuřecí nudl...
    • ►  září (3)
    • ►  srpna (4)
    • ►  července (3)
    • ►  června (1)
    • ►  května (1)
    • ►  března (9)
    • ►  ledna (2)
  • ►  2018 (3)
    • ►  listopadu (1)
    • ►  července (1)
    • ►  ledna (1)
  • ►  2016 (3)
    • ►  října (3)

Hity měsíce

  • Nedělní výlet na rozhlednu
    Ahoj, konečně jsem se dostala k napsání článku, který chci napsat od neděle. Natáčela jsem tenhle týden i vlog, ale ten vyjde až v neděli 3...
  • Můj knižní wishlist
    Ahoj, po víc než měsíci jsem se odhodlala sepsat článek na blog. Přiznám se, že je to pro mě teď složitější se psaním, protože toho je hodně...
  • Jaro v plném proudu
    Ahoj, venku je hrozně krásně a mně už se stýská po dnech na sluníčku. Každý den se snažím projít se alespoň s Deasynkou po poli, kde stráví...

Instagram

Template designed by OddThemes | Blog designed by Nikola Samcová