První týden školy a vzali mě do RADIA?!

Ahoj!

Oficiálně mám za sebou první týden školy a musím říct, že to byl blázinec. Celý týden byl velmi vzrušující. Je to logické, protože začala nová životní etapa. Člověk se cítí trochu nervózně, ale i nadšeně. Já osobně mám strach z neznáma, ale pořád se těším. I když popravdě, je neděle večer a mě čeká druhý týden školy a už tak nadšená, jako před týdnem, nejsem.

Do školy se pořád těším. Na přednášky, semináře, nové informace...

Jen se netěším na tu hromadu povinností, které jsou teď už reálnější.

Vím, že když něco chci, musím si pro to jít a dřina k tomu patří.

Jen se netěším...

I když vlastně jo. Trochu jo.

plánování týdne

Když už jsem si utřídila myšlenky, můžu se pustit do vyprávění mého týdne. V pondělí mi začala škola a já nemohla být víc nadšená. ráno jsem začala sprchou, vzala si na sebe hezké šaty a nadšeně vyrazila do školy. Normálně mám v pondělí školu až od 12, ale tento týden byl tzv. orientační, a tak jsme měli nějaký program na fakultě navíc. V 9 začala prohlídka knihovny a já se domluvila se spolužačkami, že se sejdeme už ráno před knihovnou. Tentokrát jsem tam byla první, což se moc často nestává. Ale byl to první oficiální den školy a já se nemohla dočkat.

Prohlídka knihovny byla fajn, ale vlastně už jsem v knihovně byla, a tak na mě žádná zajímavá informace nečekala. Mezi knihovnou a první přednáškou jsem měla dvě hodiny volna, a tak jsem si sedla do atria u nás na fakultě. Přisedla si ke mně spolužačka ze žurny a kromě krátkého povídání jsme každá pracovala na svých věcech. Čas se nám blížil k první přednášce, a tak jsme společně šly k posluchárně.

První přednáška ze mě nejspíš vyšťavila život. Začátek byl ještě zajímavý, ale po chvíli mi připadalo čím dál tím těžší soustředit se na průběh přednášky. Přeci jen po několika měsících prázdnin a ,,nic nedělání" mi 100 minut poslouchání informací, dat a jmen připadalo až příliš těžké. Naštěstí předmět Mediální a komunikační studia byl u konce a já měla mít seminář Základy profesionálního projevu. Tady jsme ale místo 100 minut byli pouhých 20, protože nás pustili hned po úvodu do hodiny domů. V mém případě zpět do atria. Každopádně si myslím, že tenhle předmět mě bude bavit.

Baví mě kreativita a tvůrčí činnost.

Ráda se učím praktickým věcem.

Ano, studovala jsem na gymplu...

Z nečekané pauzy se vyvinula skvělá příležitost na to se najíst. Už jsem umírala hlady, takže jsem si skočila do tzv. krmítka, což je fakultní bufet, a koupila si bagetu. Vím, není to moc výživný oběd, ale bylo to blízko, nesuďte mě. Když jsem se posadila do atria, zapojila jsem notebook do zásuvky a přepsala si výpisky z první přednášky do Wordu. Mám totiž trable s notebookem, ale to není důležité. Byla jsem přibližně v polovině svých poznámek, když přišel čas jít do další posluchárny na přednášku. Tentokrát na Žurnalistiku. Nicméně, první hodina měla být spíše celkově o studiu, do kterého jsem se zapsala, než o žurnalistice jako disciplíně. Žádné nové informace pro mě nezazněly, ale i tak jsem ráda, že tato úvodní hodina proběhla. Člověk si pak nepřipadá tak ztracen mezi proudy starších studentů. V průběhu přednášky se nám představilo i několik spolků a z nich bych chtěla vypíchnout dva - televizi a rádio. Do obou spolků jsem se chtěla zapojit už dávno, dokonce jsem už posílala e-mail jako přihlášku do Radia R. Pořád jsem se tak úplně nerozhodla, jestli jít do obojího nebo jen do jednoho...

bageta na FSS

Večer už mě nic zajímavého nečekalo, byla jsem úplně vyčerpaná, ale zároveň nadšená. Trochu jsem se obávala ekonomky, protože ta mě čekala další den a já neměla vůbec žádné informace nebo kamarády. Když jsem dorazila na fakultu, postavila jsem se do řady lidí, kteří tam čekali. Až později mi došlo, že čekají na úplně jinou hodinu. Tak či tak jsem to nakonec našla a dokonce jsem potkala dva lidi ze stejné fakulty (FSS). Já jsem sice byla nadšená, že v tom nejsem sama, ale oni se se mnou moc bavit nechtěli. Připadala jsem si hloupě a chtěla jsem odejít. Nelíbilo se mi tam, bála jsem se, co mě čeká a neměla s nikým nic společného. Když jsem se posadila do posluchárny, vedle mě si sedla sympatická dívka. Dala jsem se s ní do řeči a zjistila jsem, že studuje taky na FSS. Sláva, nejsem sama, mám spojence! Ulevilo se mi. To jsem ještě netušila, jaké pocity budu mít z daného předmětu.

Úterý začalo přednáškou Ekonomiky veřejného sektoru a můžu vám říct, že tento předmět mi je hodně nesympatický. Připomínám, že studuji na vedlejším oboru Veřejnou ekonomiku a správu... Vím, jak hloupě to zní. Ale tenhle předmět bude pro mě asi oříšek. Ostatně celá ESF je docela těžká, logicky, ale už jsem se do toho namočila, tak to musím nějak zvládnout. Zase abych nepřeháněla, až tak hrozné to není, přece jen víte, do čeho jdete, když se hlásíte na vysokou na ekonomku. Ale přesto mě trochu vystrašilo, že mám psát seminární práci, dva testy a zakončit předmět ústní zkouškou, když jsem z celé přednášky pochopila jen tuto informaci. Ale nevadí... To se zvládne.

Není to nic hrozného, jen je trochu nezvyk být zase ve školní rutině.

Trochu se bojím, že to nezvládnu.

Ale to k úspěchu patří.

Mezi přednáškami jsem měla dvě hodinky volna, a tak jsem se rozhodla zapracovat na předmětu Akademické psaní, který mám zapsaný pouze online. Patří také k ESF, ale hodí se víceméně na všechny obory. Jde totiž o to, že vám pomůže s psaním odborných textů (což se mi bude hodit k seminárce a později i k bakalářce). Nestihla jsem to celé, ale stihla jsem si dát bagetu. Opět jsem měla hlad. Ráno jsem nestíhala snídani. Když jsem se chystala na další přednášku, začali se sbíhat lidi kolem bufetu a dávali si tam polévku. Tu si dám určitě příště, slíbila jsem si.

 bageta na ESF

Přednáška, která měla následovat, se jmenuje Základy ekonomie. Bála jsem se, co mě čeká tam Po první přednášce jsem zůstala vyděšená. Naštěstí tahle přednáška mě dost bavila a z vyučující jsem nadšená. Byla moc milá a hodná, dávala hodně příklady z praxe a vykládala moc hezky. Tohle bude nejspíš můj nejoblíbenější předmět na ESF.

Přestože jsem měla jen dvě přednášky a jedna z nich byla úžasná, cítila jsem se vyčerpaně. Ten den jsem měla mít už volno a já se těšila, že si odpočinu. Druhý den na vysoké a já už jsem vyčerpaná. Dobře to začíná. Někdy si ale člověk potřebuje odpočinout a nedá se nic dělat, jen poslechnout své tělo. Bývám k sobě opatrná. Někdo by si mohl pomyslet, že ve 20 letech života se nemám čeho bát a mám si užívat života (rozuměno chodit na party a tancovat do rána s alkoholem).

Já už jsem ale pochopila, že nemusím dělat něco, o čem jsou ostatní lidé přesvědčeni,
že je správné nebo normální.

Můžu dělat to, co mě baví a nemusím dělat to, co mě nebaví.

Je to naprosto v pořádku a je to jen na mě.

Mé rozhodnutí.

A co je ještě důležité, poslechnout své tělo. Opravdu mu naslouchat a zjišťovat co chce a co potřebuje. Někdy si s námi mysl zahrává, a tak je dobré nepoddat se plytkým myšlenkám a zabřednout hlouběji. Do svého nitra. Jen vy mu můžete porozumět. Mně ku příkladu někdy tělo poví, že chce odpočívat, mysl vypnout, nikoho nepotkat a nepředstírat. Jednoduše to je pro mě chvíle, kdy potřebuji být sama se sebou a buď to na nic nemyslet nebo naopak myslet na sebe. Někdy je zapotřebí pustit si seriál, u kterého vypnete svět kolem vás. Někdy je potřebná hudba nebo podcast, kdy se potřebujete soustředit na slova a zjistit, co ve vás vyvolávají. Někdy je potřeba projít se do přírody a načerpat čerstvý vzduch, někdy je potřeba malovat nebo vybarvovat... Ať už je vaše cesta jakákoliv, je důležité si poslechnout vaše tělo a dopřát mu jednou za čas trochu klidu. Zvlášť pokud máte podobnou povahu jako já. Já osobně totiž potřebuji klid docela často. Není to nic proti nikomu, mrzí mě, že se to tak může někdy jevit, ale já to tak cítím. Nic víc, nic míň.

A právě takový pocit jsem měla v úterý odpoledne. Potřebovala jsem vypnout, a tak jsem si dala maraton The Big Bang Theory (asi jednu celou sérii). A život opět našel rovnováhu. Já jsem nabrala energii a těšila jsem se opět na další den. Čekaly mě další nové hodiny a naštěstí nám odpadl seminář z Ekonomiky veřejného sektoru. Středa začala seminářem, který vypadá hodně zábavně a zajímavě. Jde o Technologické kompetence novináře, což zní složitě, ale ve skutečnosti půjde spíš zase o praktický předmět, kde se budeme učit tři základní bloky - foto, audio, video. Na to se ohromně těším a doufám, že nebudu jediná, která s tím nemá moc zkušeností... Hned po tomto semináři následovala přednáška Metody novinářské práce. Tady nás budou učit hlavně o zdrojích a práci s informacemi. Což se v novinařině jednoznačně hodí. Jsem zvědavá, jak to pojmou, protože bychom měli mít různé přednášející, což zní zajímavě. Takový osvěžující způsob, jak nám předat znalosti. Vždy by měli přijít lidé, kteří se v daném tématu vyznají.

Přednáška opět skončila trochu dřív a já tak měla čas projít se na Českou do knihkupectví. Knihy Dobrovský tu mají obří pobočku, která zvenku vypadá jako malá rohová místnost, ale ve skutečnosti má několik pater. Je to tam moc hezké a nejspíš tam ještě zavítám. Nicméně už přišel čas oběda. S přítelem jsme se rozhodli vyzkoušet Akademickou menzu, která mě trochu zmátla svým vnitřním systémem, ale nakonec jsme to nějak zvládli. Já si dala kuřecí řízek s hranolky a přítel kuřecí steak s hranolky. Dohromady nás to vyšlo něco přes 100 Kč. Není to zrovna nejzdravější varianta, ale je levná a zasytí, takže se tu budu stravovat asi častěji. Odpoledne jsem strávila s přítelem a večer mě čekala žurnalistická asociace u piva. Já sice pivo nepiji, ale chtěla jsem se seznámit s dalšími studenty žurnalistiky. Když jsem dorazila, usadila jsem se ke stolu, kde už sedělo několik lidí s pivem. Já si objednala točený Birell pomelo a grep a chvíli na to jsem uviděla známou tvář, Barču ze žurny. Posadila se vedle mě a večer začal. Postupně jsme se představili, řekli něco málo o sobě a pak se prostě začali bavit. Byl to super večer a mně se vůbec nechtělo jít zpátky na kolej. Jenže ve čtvrtek ráno mě čekala imatrikulace a tak nebylo zbytí a já se vydala na šalinu.

Čtvrtek byl nejchladnějším dnem a bylo to dost znát. Vyšla jsem z kolejí v šatech a trenčkotu a myslela jsem, že umrznu a nikam nedojdu. Naštěstí jsem to přežila a imatrikulace se ve zdraví zúčastnila. Pokud se nedostavíte, o nic nepřijdete (pokud to tedy nemáte povinné, to by mohl být průšvih). Já bych vám ale doporučila, abyste na ni šli. Je to zážitek, který už pravděpodobně nezažijete. Slavnostně vás děkan fakulty přijme do univerzitní obce, což pro vás nemusí nic znamenat, ale pro mě to byl moc hezký zážitek. Líbil se mi proslov děkana, slavnostní atmosféra a imatrikulační list, který mi zbyl na památku.

 imatrikulace hotova

té ošklivé skříně si nevšímejte, život na koleji...

Po imatrikulaci jsem běžela zpátky na kolej a honem si udělala zázvorový čaj a lehla si do postele. Snažila jsem se zahnat bacily, jak jen to šlo. Cítila jsem totiž že na mě něco leze a měla jsem čas do 14 hod. Ráno jsem totiž propásla tělocvik a Studia nových médií nám tento týden odpadla. Lucky me. Nakonec jsem si zdřímla, nejspíš se tělo bránilo podchlazení nebo jsem byla jen unavená. Tak či tak jsem se vzbudila a pomalu se chystala na seminář k Metodám novinářské práce. Ten mě celkem bavil, ale moc jsme toho ještě nestihli udělat. Spíše jsme se představovali a říkali, jakou máme zkušenost se žurnalistikou. Kromě blogu jsem si nakonec vzpomněla, že jsem napsala článek, který byl vydán v Kláštereckých novinách. Když jsem o tom později vyprávěla mamce, připomněla mi, že jsem dokonce jednou vedla rozhovor pro televizní stanici Oko 1. Na to jsem úplně zapomněla. Ale to nevadí.. Na konci semináře nám vyučující zadal práci - článek. Měli jsme popřemýšlet, jaké z něj vychází zdroje a jaké tam chybí. Bylo to zajímavé, ale bojím se, že mi to vůbec nepůjde. No uvidíme.

Seminář skončil už v 15:40 a já měla do 17:15 čas. Strávila jsem ho na fakultě poslechem podcastů. V září jich vyšlo opravdu hodně a já si nejsem jistá, jestli mě to těší nebo štve. Každopádně po dlouhém čekání přišel čas a já vystoupala až do 5. patra do Rádia R na konkurz. Je to tak, hlásila jsem se o místo v on-air sekci, konkrétně o vlastní pořad. Konkurz byl pro mě hodně děsivý, protože jsem nevěděla, co mě čeká, navíc chtěli, abych poslala životopis a já ho ještě ve středu odpoledne sepisovala. Nakonec jsem z něj ale měla dobrý pocit. Povídala jsem jim, o čem bych chtěla mít pořad, zkusila si mluvit na mikrofon a nakonec jsem vedla rozhovor. Byla to zajímavá zkušenost a jestli nic jiného, byla jsem ráda, že jsem to aspoň zkusila a šla si za svým snem. Dlouho jsem se do rádia chtěla dostat a teď to bylo tady. Nemohla jsem tomu uvěřit. Nicméně výsledky jsem se měla dozvědět až v průběhu pátku.

Pátek jsem měla mít opět na ESF a už od rána jsem se na to netěšila. Bála jsem se co mě čeká. Měla jsem mít totiž Základy managementu, nejdřív seminář, pak přednáška. Rozhodla jsem se jít na fakultu pěšky. Nebylo to daleko a já se chtěla projít. Navíc pořád ještě nemám tak docela vychytaný zastávky. Když jsem dorazila na fakultu, jako první jsem si napustila filtrovanou vodu, kterou na fakultě poskytují zdarma. Je to super přístroj, který je eko-friendly. Šla jsem na seminář a věděla jsem, že tam budu sama. Moc mi to nevadilo do chvíle, kdy jsme si měli vybrat dvojici na zpracování prezentace.

Všichni kolem mě se spárovali a já tam seděla uprostřed jako malá holčička.

Říkala jsem si, že to je naprosto typický...

Nevím, jak to vždycky dělám.

Vždyť se snažím být přátelská!

Nakonec to ale dobře dopadlo, protože dvojici mám... Po hodině jsme šli čekat na přednášku a tam jsem se zase potkala se spolužačkou, se kterou jsem seděla v úterý. Jela ten den domů, takže s sebou měla kufr a odcházela chvíli po začátku přednášky. Já tam nicméně byla celou dobu. Bohužel. Popravdě mě to nebavilo a byla jsem tam opět sama, takže nic moc, ale já to přeci jen zvládnu. Začátky bývají prostě těžké a než si člověk někde zvykne, chvíli to trvá. Naštěstí po skončení této přednášky už jsem mohla jít zpátky na kolej. Nechtěla jsem ovšem odejít hladová, a tak jsem si dala polévku, kterou jsem si slíbila v úterý. Byla výborná a levnější než bageta...

to je ten přístroj na vodu, chválím

polévka na fakultě (ESF)

Venku bylo krásně, svítilo sluníčko a já měla dobrou náladu. Konečně pátek a já nemusím nic dělat. Víceméně. Přišla jsem domů a převlékla se do něčeho hezčího. Vzala jsem si podpatky a kabelku a vyrazila do města. Procházela jsem se Brnem a užívala si pocit svobody. Není tu nic a nikdo, kdo by mi to mohl zkazit. Jsem tu a žiju svůj život. to je prostě paráda. Zalezla jsem do Luxoru, kde jsem hledala nějaké konkrétní knížky, které jsem si chtěla koupit. Nenašla jsem je, ale procházela jsem se dál, jestli něco neobjevím. Už už jsem chtěla odejít, když jsem v rohu narazila na sekci "Kup 1 a máš 3 zdarma" a tomu jsem nemohla odolat. Zprvu jsem tomu nevěřila, hledala jsem háček nebo alespoň poničené či méně kvalitní knihy. Ale ne, ulovila jsem tam knihy z mého seznamu k přečtení a mám hroznou radost. O knížkách chci psát zvlášť článek, ale o akci chci napsat už teď, protože platí jen do konce září, tak neváhejte a zajděte tam. Psala jsem o tom už i na instagramu a dostala jsem odezvu, že tam na můj podnět někdo opravdu šel, což je super. (Pokud mě nesledujete, určitě můžete @nikolsamec)

opět ta skříň... 

úlovky z Luxoru

Po nějakých dalších pochůzkách jsem se dostala domů a těšila se na jídlo a knížky. Vzpomněla jsem si ještě, že si mám zkontrolovat e-mail, jestli se neozvali z rádia. Ozvali. Nemůžu tomu vůbec uvěřit, ale já jsem součástí Radia R!!!! To je úplně splněný sen! A já pořád nechápu, jak mi to může vycházet.

Asi prostě platí, že když si něco vysníte, věříte tomu a makáte na tom, tak zvítězíte!

A to je moje hlavní poselství. Nevzdávejte se. Má to smysl.

Dream. Believe. Work hard. Win.

Krásný týden,
Nikol♥