Ahoj! Jsem tu zase po delší době s novým článkem. Měla bych jít spát, ale zítra mám školu až od dvanácti a teď jsem sama na pokoji, takže si užívám písničky a psaní spolu s přemýšlením. Takže pokud se chcete na chvíli zavrtat do mé hlavy, tak můžete.

Tentokrát vám nepovyprávím celý týden, ale vyzdvihnu jen některé myšlenky, na které jsem během týdne přišla. Tak jdeme na to.

Druhý týden semestru nebyl tak sluníčkový jako ten první. Hodiny už jsem měla skoro všechny vyzkoušené, už jsem věděla, co čekat a myslela jsem hlavně na povinnosti. Neustále někde pobíhám a snažím se stíhat jídlo, což mi moc nejde.. Tak či tak jsem v pondělí vyrazila dobře naladěná a doufala, že to bude lepší. No a asi jako u všeho...jsou předměty, které mě baví úplně neskutečně a jsou předměty, které bych nejraději vůbec neměla. Ale to je prostě systém, to nevadí. Zatím mě nejvíc bavily Základy profesionálního projevu, kde jsme se učili dýchat, křičeli po sobě apod a Technologického kompetence novináře, kde jsme se učili s fotoaparáty. Začali jsme fotit vše kolem nás a byla to paráda. Je fajn moct si konečně zkusit něco a vidět výsledek.. Nejvíc mě baví myšlenka, že svou práci vidím a můžu pracovat na nějakém progresu. Vylepšovat se v tom je moje největší motivace.

Ale kromě skvělých předmětů je tu ESF, což pro mě znamená docela těžké studium. Rozhodně bych od ESF nechtěla odrazovat, jen mluvím za sebe, protože úplně tak nerozumím tomu, o čem je na těch hodinách řeč, protože jsou to pro mě samé cizí pojmy. Navíc oproti žurnalistice toho po nás chtějí víc, ale to si nemyslím, že by byl problém, spíš na to ještě nejsem po těch obřích prázdninách připravená. Každopádně už teď tak nějak cítím, že ekonomice veřejného sektoru se nechci věnovat nikdy v budoucnu, proto jsem ráda, že jsem se nenechala zviklat lidmi, kteří mě viděli právě na ekonomické škole. Dokonce jsem přemýšlela o změně studia případně zrušení vedlejšího oboru. Prozatím jsem se rozhodla zkusit první semestr a později uvidím, jak mi to půjde. Nejsem člověk, co by se vzdával nebo odcházel od těžkého. Pokusím se to tedy všechno zvládnout. Jen je to těžké, jak časově, tak mentálně. Ale nebojte, já jsem připravená čelit všem výzvám.

Další velkou částí tohoto týdne byly informace k Rádiu R. Vedoucí redakce už chtěli znát časy a názvy vysílání. Byl oříšek něco vybrat, protože odposlech mám dělat ještě s jednou slečnou, Lenkou. Domluvit se na něčem ve dvou je těžké, protože najednou potřebujete najít vhodnou chvíli na řešení těchto věcí, každý máte jiný názor nebo představu... Nejvíc nám dal zabrat název, ale nakonec mě napadlo jednoduché Všechno a nic. Když se mě totiž někdo ptal, o čem to bude, tak má odpověď byla většinou takové všechno a nic. A tak je nápad na světě. Na čase jsme se také domluvily, ale potřebovaly bychom se ještě jednou setkat, abychom si domluvily, o čem vlastně chceme vysílat a naplánovat takový scénář na první díl. Najít společný termín se zdá být nemožné, navíc každá máme v hlavě trochu jiný koncept. A teď se to všechno zamíchává. Dnes večer mi totiž psala jedna holčina z rádia, Daniela, kterou jsem tam potkala na školení, že má vlastně podobná témata jako já a nerada by se shodovala. Nakonec nás napadlo, že by bylo ideální mít pořád spolu. Jenže co s Lenkou, když už s ní mám něco domluvené? Nevím, co mám přesně dělat, ale určitě vám dám vědět, jak to dopadne.

Ve čtvrtek jsem jela z Brna domů. Po třech týdnech mi to nepřišlo jako dlouho, ale zároveň když jsem přišla domů, měla jsem pocit, že jsem nikdy neodešla. Ten víkend jsem měla hlavně jeden úkol a ti být s rodinou. V sobotu měl dokonce můj tatínek narozeniny, takže jsem strávila dopoledne s ním. Večery jsem pak trávila s mamkou u filmů Avengers Infinity War a Endgame. Mamka je ještě neviděla a já to miluju, takže večerní program byl jasný. Přes den jsem tak nějak dělala věci do školy (jako otravnou prezentaci do základů managementu nebo rešerši do metod novinářské práce) a povídala si s mamkou... Prostě takový pohodový víkend, který skončil tak rychle jako začal. V neděli poobědě jsem už totiž zase musela zpátky do Brna. Na kolej jsem dorazila až ve třičtvrtě na devět a přestože byla cesta velmi dlouhá, utekla mi jako voda a dokonce mě bavila. Strašně mě baví jezdit RegioJetem. Nebyla jsem sice v oddělení s obrazovkami, ale užívala jsem si kožené sedačky, velký prostor, palubní servis. Dala jsem si cappuccino, tvarohový dortík s kakaovou drobenkou a ke čtení si vzala Hospodářské noviny, když už chodím na tu ekonomku a žurnu. Než jsem se nadála, už jsme byli v Brně.

Cestou na kolej jsem se potkala s kamarádkou, která také přijela studovat do Brna. V Klášterci si ještě zapomněla nějaké věci, tak jsem jí to vezla. Jsem moc ráda, že jí tu budu mít. Člověk má hned spojence a mentálně to může pomoci. Přátelství a rodina jsou velmi důležité faktory štěstí. Je dobré pečovat o vaše mezilidské vztahy. Nikdy nevíte, kdy se hodí mít se na koho obrátit.

Tak to jsou moje poznatky z tohoto týdne. Tento článek je spíš takový blázinec, což celkem odpovídá tomu chaosu v mé hlavě.. Jsou to spíš taková zamyšlení.. ,,Problémy", které řeším nebo radosti, které zažívám. Hodí se mi to k písničkám, které teď poslouchám. Ale už bych měla jít spát. Dobrou noc!

Ps. Chci zapracovat na pravidelnosti psaní článků, ale nevím jak mi to půjde s tímhle blázincem, takže nic neslibuji.

Ahoj!

Oficiálně mám za sebou první týden školy a musím říct, že to byl blázinec. Celý týden byl velmi vzrušující. Je to logické, protože začala nová životní etapa. Člověk se cítí trochu nervózně, ale i nadšeně. Já osobně mám strach z neznáma, ale pořád se těším. I když popravdě, je neděle večer a mě čeká druhý týden školy a už tak nadšená, jako před týdnem, nejsem.

Do školy se pořád těším. Na přednášky, semináře, nové informace...

Jen se netěším na tu hromadu povinností, které jsou teď už reálnější.

Vím, že když něco chci, musím si pro to jít a dřina k tomu patří.

Jen se netěším...

I když vlastně jo. Trochu jo.

plánování týdne

Když už jsem si utřídila myšlenky, můžu se pustit do vyprávění mého týdne. V pondělí mi začala škola a já nemohla být víc nadšená. ráno jsem začala sprchou, vzala si na sebe hezké šaty a nadšeně vyrazila do školy. Normálně mám v pondělí školu až od 12, ale tento týden byl tzv. orientační, a tak jsme měli nějaký program na fakultě navíc. V 9 začala prohlídka knihovny a já se domluvila se spolužačkami, že se sejdeme už ráno před knihovnou. Tentokrát jsem tam byla první, což se moc často nestává. Ale byl to první oficiální den školy a já se nemohla dočkat.

Prohlídka knihovny byla fajn, ale vlastně už jsem v knihovně byla, a tak na mě žádná zajímavá informace nečekala. Mezi knihovnou a první přednáškou jsem měla dvě hodiny volna, a tak jsem si sedla do atria u nás na fakultě. Přisedla si ke mně spolužačka ze žurny a kromě krátkého povídání jsme každá pracovala na svých věcech. Čas se nám blížil k první přednášce, a tak jsme společně šly k posluchárně.

První přednáška ze mě nejspíš vyšťavila život. Začátek byl ještě zajímavý, ale po chvíli mi připadalo čím dál tím těžší soustředit se na průběh přednášky. Přeci jen po několika měsících prázdnin a ,,nic nedělání" mi 100 minut poslouchání informací, dat a jmen připadalo až příliš těžké. Naštěstí předmět Mediální a komunikační studia byl u konce a já měla mít seminář Základy profesionálního projevu. Tady jsme ale místo 100 minut byli pouhých 20, protože nás pustili hned po úvodu do hodiny domů. V mém případě zpět do atria. Každopádně si myslím, že tenhle předmět mě bude bavit.

Baví mě kreativita a tvůrčí činnost.

Ráda se učím praktickým věcem.

Ano, studovala jsem na gymplu...

Z nečekané pauzy se vyvinula skvělá příležitost na to se najíst. Už jsem umírala hlady, takže jsem si skočila do tzv. krmítka, což je fakultní bufet, a koupila si bagetu. Vím, není to moc výživný oběd, ale bylo to blízko, nesuďte mě. Když jsem se posadila do atria, zapojila jsem notebook do zásuvky a přepsala si výpisky z první přednášky do Wordu. Mám totiž trable s notebookem, ale to není důležité. Byla jsem přibližně v polovině svých poznámek, když přišel čas jít do další posluchárny na přednášku. Tentokrát na Žurnalistiku. Nicméně, první hodina měla být spíše celkově o studiu, do kterého jsem se zapsala, než o žurnalistice jako disciplíně. Žádné nové informace pro mě nezazněly, ale i tak jsem ráda, že tato úvodní hodina proběhla. Člověk si pak nepřipadá tak ztracen mezi proudy starších studentů. V průběhu přednášky se nám představilo i několik spolků a z nich bych chtěla vypíchnout dva - televizi a rádio. Do obou spolků jsem se chtěla zapojit už dávno, dokonce jsem už posílala e-mail jako přihlášku do Radia R. Pořád jsem se tak úplně nerozhodla, jestli jít do obojího nebo jen do jednoho...

bageta na FSS

Večer už mě nic zajímavého nečekalo, byla jsem úplně vyčerpaná, ale zároveň nadšená. Trochu jsem se obávala ekonomky, protože ta mě čekala další den a já neměla vůbec žádné informace nebo kamarády. Když jsem dorazila na fakultu, postavila jsem se do řady lidí, kteří tam čekali. Až později mi došlo, že čekají na úplně jinou hodinu. Tak či tak jsem to nakonec našla a dokonce jsem potkala dva lidi ze stejné fakulty (FSS). Já jsem sice byla nadšená, že v tom nejsem sama, ale oni se se mnou moc bavit nechtěli. Připadala jsem si hloupě a chtěla jsem odejít. Nelíbilo se mi tam, bála jsem se, co mě čeká a neměla s nikým nic společného. Když jsem se posadila do posluchárny, vedle mě si sedla sympatická dívka. Dala jsem se s ní do řeči a zjistila jsem, že studuje taky na FSS. Sláva, nejsem sama, mám spojence! Ulevilo se mi. To jsem ještě netušila, jaké pocity budu mít z daného předmětu.

Úterý začalo přednáškou Ekonomiky veřejného sektoru a můžu vám říct, že tento předmět mi je hodně nesympatický. Připomínám, že studuji na vedlejším oboru Veřejnou ekonomiku a správu... Vím, jak hloupě to zní. Ale tenhle předmět bude pro mě asi oříšek. Ostatně celá ESF je docela těžká, logicky, ale už jsem se do toho namočila, tak to musím nějak zvládnout. Zase abych nepřeháněla, až tak hrozné to není, přece jen víte, do čeho jdete, když se hlásíte na vysokou na ekonomku. Ale přesto mě trochu vystrašilo, že mám psát seminární práci, dva testy a zakončit předmět ústní zkouškou, když jsem z celé přednášky pochopila jen tuto informaci. Ale nevadí... To se zvládne.

Není to nic hrozného, jen je trochu nezvyk být zase ve školní rutině.

Trochu se bojím, že to nezvládnu.

Ale to k úspěchu patří.

Mezi přednáškami jsem měla dvě hodinky volna, a tak jsem se rozhodla zapracovat na předmětu Akademické psaní, který mám zapsaný pouze online. Patří také k ESF, ale hodí se víceméně na všechny obory. Jde totiž o to, že vám pomůže s psaním odborných textů (což se mi bude hodit k seminárce a později i k bakalářce). Nestihla jsem to celé, ale stihla jsem si dát bagetu. Opět jsem měla hlad. Ráno jsem nestíhala snídani. Když jsem se chystala na další přednášku, začali se sbíhat lidi kolem bufetu a dávali si tam polévku. Tu si dám určitě příště, slíbila jsem si.

 bageta na ESF

Přednáška, která měla následovat, se jmenuje Základy ekonomie. Bála jsem se, co mě čeká tam Po první přednášce jsem zůstala vyděšená. Naštěstí tahle přednáška mě dost bavila a z vyučující jsem nadšená. Byla moc milá a hodná, dávala hodně příklady z praxe a vykládala moc hezky. Tohle bude nejspíš můj nejoblíbenější předmět na ESF.

Přestože jsem měla jen dvě přednášky a jedna z nich byla úžasná, cítila jsem se vyčerpaně. Ten den jsem měla mít už volno a já se těšila, že si odpočinu. Druhý den na vysoké a já už jsem vyčerpaná. Dobře to začíná. Někdy si ale člověk potřebuje odpočinout a nedá se nic dělat, jen poslechnout své tělo. Bývám k sobě opatrná. Někdo by si mohl pomyslet, že ve 20 letech života se nemám čeho bát a mám si užívat života (rozuměno chodit na party a tancovat do rána s alkoholem).

Já už jsem ale pochopila, že nemusím dělat něco, o čem jsou ostatní lidé přesvědčeni,
že je správné nebo normální.

Můžu dělat to, co mě baví a nemusím dělat to, co mě nebaví.

Je to naprosto v pořádku a je to jen na mě.

Mé rozhodnutí.

A co je ještě důležité, poslechnout své tělo. Opravdu mu naslouchat a zjišťovat co chce a co potřebuje. Někdy si s námi mysl zahrává, a tak je dobré nepoddat se plytkým myšlenkám a zabřednout hlouběji. Do svého nitra. Jen vy mu můžete porozumět. Mně ku příkladu někdy tělo poví, že chce odpočívat, mysl vypnout, nikoho nepotkat a nepředstírat. Jednoduše to je pro mě chvíle, kdy potřebuji být sama se sebou a buď to na nic nemyslet nebo naopak myslet na sebe. Někdy je zapotřebí pustit si seriál, u kterého vypnete svět kolem vás. Někdy je potřebná hudba nebo podcast, kdy se potřebujete soustředit na slova a zjistit, co ve vás vyvolávají. Někdy je potřeba projít se do přírody a načerpat čerstvý vzduch, někdy je potřeba malovat nebo vybarvovat... Ať už je vaše cesta jakákoliv, je důležité si poslechnout vaše tělo a dopřát mu jednou za čas trochu klidu. Zvlášť pokud máte podobnou povahu jako já. Já osobně totiž potřebuji klid docela často. Není to nic proti nikomu, mrzí mě, že se to tak může někdy jevit, ale já to tak cítím. Nic víc, nic míň.

A právě takový pocit jsem měla v úterý odpoledne. Potřebovala jsem vypnout, a tak jsem si dala maraton The Big Bang Theory (asi jednu celou sérii). A život opět našel rovnováhu. Já jsem nabrala energii a těšila jsem se opět na další den. Čekaly mě další nové hodiny a naštěstí nám odpadl seminář z Ekonomiky veřejného sektoru. Středa začala seminářem, který vypadá hodně zábavně a zajímavě. Jde o Technologické kompetence novináře, což zní složitě, ale ve skutečnosti půjde spíš zase o praktický předmět, kde se budeme učit tři základní bloky - foto, audio, video. Na to se ohromně těším a doufám, že nebudu jediná, která s tím nemá moc zkušeností... Hned po tomto semináři následovala přednáška Metody novinářské práce. Tady nás budou učit hlavně o zdrojích a práci s informacemi. Což se v novinařině jednoznačně hodí. Jsem zvědavá, jak to pojmou, protože bychom měli mít různé přednášející, což zní zajímavě. Takový osvěžující způsob, jak nám předat znalosti. Vždy by měli přijít lidé, kteří se v daném tématu vyznají.

Přednáška opět skončila trochu dřív a já tak měla čas projít se na Českou do knihkupectví. Knihy Dobrovský tu mají obří pobočku, která zvenku vypadá jako malá rohová místnost, ale ve skutečnosti má několik pater. Je to tam moc hezké a nejspíš tam ještě zavítám. Nicméně už přišel čas oběda. S přítelem jsme se rozhodli vyzkoušet Akademickou menzu, která mě trochu zmátla svým vnitřním systémem, ale nakonec jsme to nějak zvládli. Já si dala kuřecí řízek s hranolky a přítel kuřecí steak s hranolky. Dohromady nás to vyšlo něco přes 100 Kč. Není to zrovna nejzdravější varianta, ale je levná a zasytí, takže se tu budu stravovat asi častěji. Odpoledne jsem strávila s přítelem a večer mě čekala žurnalistická asociace u piva. Já sice pivo nepiji, ale chtěla jsem se seznámit s dalšími studenty žurnalistiky. Když jsem dorazila, usadila jsem se ke stolu, kde už sedělo několik lidí s pivem. Já si objednala točený Birell pomelo a grep a chvíli na to jsem uviděla známou tvář, Barču ze žurny. Posadila se vedle mě a večer začal. Postupně jsme se představili, řekli něco málo o sobě a pak se prostě začali bavit. Byl to super večer a mně se vůbec nechtělo jít zpátky na kolej. Jenže ve čtvrtek ráno mě čekala imatrikulace a tak nebylo zbytí a já se vydala na šalinu.

Čtvrtek byl nejchladnějším dnem a bylo to dost znát. Vyšla jsem z kolejí v šatech a trenčkotu a myslela jsem, že umrznu a nikam nedojdu. Naštěstí jsem to přežila a imatrikulace se ve zdraví zúčastnila. Pokud se nedostavíte, o nic nepřijdete (pokud to tedy nemáte povinné, to by mohl být průšvih). Já bych vám ale doporučila, abyste na ni šli. Je to zážitek, který už pravděpodobně nezažijete. Slavnostně vás děkan fakulty přijme do univerzitní obce, což pro vás nemusí nic znamenat, ale pro mě to byl moc hezký zážitek. Líbil se mi proslov děkana, slavnostní atmosféra a imatrikulační list, který mi zbyl na památku.

 imatrikulace hotova

té ošklivé skříně si nevšímejte, život na koleji...

Po imatrikulaci jsem běžela zpátky na kolej a honem si udělala zázvorový čaj a lehla si do postele. Snažila jsem se zahnat bacily, jak jen to šlo. Cítila jsem totiž že na mě něco leze a měla jsem čas do 14 hod. Ráno jsem totiž propásla tělocvik a Studia nových médií nám tento týden odpadla. Lucky me. Nakonec jsem si zdřímla, nejspíš se tělo bránilo podchlazení nebo jsem byla jen unavená. Tak či tak jsem se vzbudila a pomalu se chystala na seminář k Metodám novinářské práce. Ten mě celkem bavil, ale moc jsme toho ještě nestihli udělat. Spíše jsme se představovali a říkali, jakou máme zkušenost se žurnalistikou. Kromě blogu jsem si nakonec vzpomněla, že jsem napsala článek, který byl vydán v Kláštereckých novinách. Když jsem o tom později vyprávěla mamce, připomněla mi, že jsem dokonce jednou vedla rozhovor pro televizní stanici Oko 1. Na to jsem úplně zapomněla. Ale to nevadí.. Na konci semináře nám vyučující zadal práci - článek. Měli jsme popřemýšlet, jaké z něj vychází zdroje a jaké tam chybí. Bylo to zajímavé, ale bojím se, že mi to vůbec nepůjde. No uvidíme.

Seminář skončil už v 15:40 a já měla do 17:15 čas. Strávila jsem ho na fakultě poslechem podcastů. V září jich vyšlo opravdu hodně a já si nejsem jistá, jestli mě to těší nebo štve. Každopádně po dlouhém čekání přišel čas a já vystoupala až do 5. patra do Rádia R na konkurz. Je to tak, hlásila jsem se o místo v on-air sekci, konkrétně o vlastní pořad. Konkurz byl pro mě hodně děsivý, protože jsem nevěděla, co mě čeká, navíc chtěli, abych poslala životopis a já ho ještě ve středu odpoledne sepisovala. Nakonec jsem z něj ale měla dobrý pocit. Povídala jsem jim, o čem bych chtěla mít pořad, zkusila si mluvit na mikrofon a nakonec jsem vedla rozhovor. Byla to zajímavá zkušenost a jestli nic jiného, byla jsem ráda, že jsem to aspoň zkusila a šla si za svým snem. Dlouho jsem se do rádia chtěla dostat a teď to bylo tady. Nemohla jsem tomu uvěřit. Nicméně výsledky jsem se měla dozvědět až v průběhu pátku.

Pátek jsem měla mít opět na ESF a už od rána jsem se na to netěšila. Bála jsem se co mě čeká. Měla jsem mít totiž Základy managementu, nejdřív seminář, pak přednáška. Rozhodla jsem se jít na fakultu pěšky. Nebylo to daleko a já se chtěla projít. Navíc pořád ještě nemám tak docela vychytaný zastávky. Když jsem dorazila na fakultu, jako první jsem si napustila filtrovanou vodu, kterou na fakultě poskytují zdarma. Je to super přístroj, který je eko-friendly. Šla jsem na seminář a věděla jsem, že tam budu sama. Moc mi to nevadilo do chvíle, kdy jsme si měli vybrat dvojici na zpracování prezentace.

Všichni kolem mě se spárovali a já tam seděla uprostřed jako malá holčička.

Říkala jsem si, že to je naprosto typický...

Nevím, jak to vždycky dělám.

Vždyť se snažím být přátelská!

Nakonec to ale dobře dopadlo, protože dvojici mám... Po hodině jsme šli čekat na přednášku a tam jsem se zase potkala se spolužačkou, se kterou jsem seděla v úterý. Jela ten den domů, takže s sebou měla kufr a odcházela chvíli po začátku přednášky. Já tam nicméně byla celou dobu. Bohužel. Popravdě mě to nebavilo a byla jsem tam opět sama, takže nic moc, ale já to přeci jen zvládnu. Začátky bývají prostě těžké a než si člověk někde zvykne, chvíli to trvá. Naštěstí po skončení této přednášky už jsem mohla jít zpátky na kolej. Nechtěla jsem ovšem odejít hladová, a tak jsem si dala polévku, kterou jsem si slíbila v úterý. Byla výborná a levnější než bageta...

to je ten přístroj na vodu, chválím

polévka na fakultě (ESF)

Venku bylo krásně, svítilo sluníčko a já měla dobrou náladu. Konečně pátek a já nemusím nic dělat. Víceméně. Přišla jsem domů a převlékla se do něčeho hezčího. Vzala jsem si podpatky a kabelku a vyrazila do města. Procházela jsem se Brnem a užívala si pocit svobody. Není tu nic a nikdo, kdo by mi to mohl zkazit. Jsem tu a žiju svůj život. to je prostě paráda. Zalezla jsem do Luxoru, kde jsem hledala nějaké konkrétní knížky, které jsem si chtěla koupit. Nenašla jsem je, ale procházela jsem se dál, jestli něco neobjevím. Už už jsem chtěla odejít, když jsem v rohu narazila na sekci "Kup 1 a máš 3 zdarma" a tomu jsem nemohla odolat. Zprvu jsem tomu nevěřila, hledala jsem háček nebo alespoň poničené či méně kvalitní knihy. Ale ne, ulovila jsem tam knihy z mého seznamu k přečtení a mám hroznou radost. O knížkách chci psát zvlášť článek, ale o akci chci napsat už teď, protože platí jen do konce září, tak neváhejte a zajděte tam. Psala jsem o tom už i na instagramu a dostala jsem odezvu, že tam na můj podnět někdo opravdu šel, což je super. (Pokud mě nesledujete, určitě můžete @nikolsamec)

opět ta skříň... 

úlovky z Luxoru

Po nějakých dalších pochůzkách jsem se dostala domů a těšila se na jídlo a knížky. Vzpomněla jsem si ještě, že si mám zkontrolovat e-mail, jestli se neozvali z rádia. Ozvali. Nemůžu tomu vůbec uvěřit, ale já jsem součástí Radia R!!!! To je úplně splněný sen! A já pořád nechápu, jak mi to může vycházet.

Asi prostě platí, že když si něco vysníte, věříte tomu a makáte na tom, tak zvítězíte!

A to je moje hlavní poselství. Nevzdávejte se. Má to smysl.

Dream. Believe. Work hard. Win.

Krásný týden,
Nikol♥

Ahoj!

Po delší době je tu opět článek a tentokrát je o mých začátcích v Brně.

Začnu čtvrtkem, dnem před odjezdem z Klášterce do Brna. Ten den jsem měla v plánu hodně věcí. Například si dobalit.. Den mi začínal hned špatně.. Což už mi přijde vtipný, protože u mě nemůže nic být normální, haha. Myslela jsem si, že mám nehty v 11, ale to jsem se mýlila, takže po uvědomění si, že nehty jsem prošvihla, protože jsem byla objednaná už na 10, jsem skočila za tátou, abych se s ním rozloučila. Po chvíli jsem se měla sejít s kamarádkou. Samozřejmě jsme nepochopili místo srazu, takže jsme se trochu hledaly, ale nakonec jsme se našly. Vydaly jsme se do kavárny, kde jsme nakonec strávily asi tři hodiny. Bylo super popovídat si a ochutnat dobroty, jaké jsme našly v jídelním lístku. Zase přišlo loučení, což já opravdu nesnáším. Nikdy nevím, co bych měla říct nebo jak se chovat..

Z kavárny jsem utíkala rovnou na veterinu, kde jsem čekala na mamku, až přijede s Deasynkou. V týdnu jí totiž otekla noha a doktor nás objednal na rentgen.Ve středu dostala Deasy antibiotika a injekci na bolest, takže už vypadala spokojeně, ale předtím to byla hrůza. Prokňučela celou noc, nemohla se zvednout, nechtěla jíst.. Opravdu hrozný pohled a pocit, že jí nemůžete pomoci. Na rentgenu pan doktor zjistil, že Deasy má artrózu. Nejspíše nějak špatně skočila z postele a tím, že má artrózu jí to nateklo... Chudinka malá, může se to stávat častěji. Dostala prášky na bolest a bude muset chodit nejspíš na rehabilitace. Ale naštěstí nemá nic zlomené. Má teď klidový režim, ale později musíme dohlédnout na to,aby byla v kondici, netloustla, ale ani se nepřetěžovala. No, co vám budu povídat, nejsem nadšená. Zvlášť den před odjezdem.

Když jsme se vrátili z veteriny, hned jsem zase utíkala do drogerie Teta, kde jsem měla objednané fotky. Chtěla jsem si nějaké vzít s sebou a hlavně vyvolání fotek jsem odkládala už rok, což je pro mě hodně dlouho. Fotky miluju, zvlášť ty vyvolané, nejlépe v nějakém albu nebo scrapbooku. Měla jsem problém najít je v drogérii, protože na obvyklém místě nebyly. Až později jsem zjistila, že je teď dávají přímo na pokladně a nenechávají je volně na prodejně.Doma jsem si fotky prohlédla a byla moc spokojená. Jen tak pro zajímavost jsem tu hromadu fotek zvážila na kuchyňské váze, protože mi připadalo, že je jich hodně a jsou dost těžké. Přece jen mi přišly ve třech obálkách. Nakonec jsem zjistila, že váží přes kilo. Teď už si nepamatuju přesné číslo, ale i tak mi to připadá na fotky hodně, ale jsou to vzpomínky na něco málo přes rok..

Potřebovala jsem si ještě obarvit vlasy a taky si je umýt, už vypadaly příšerně.Takže to jsem ještě musela stihnout. Použila jsem poprvé Pure Color od Schwarzkopf v odstínu 7.7 zářivě skořicová a musím říct, že se mi zatím dost líbí. Nepálila mě z ní hlava a je to hezká zrzavá. Nicméně prostředek vlasů mi obarvila trochu slaběji, ale mě to nevadí.

Večer jsem šla s přítelem do kina na TO 2. Kromě filmu jsem se hrozně těšila na popcorn (nějak jsem nestihla večeři). Film mě vůbec nezklamal. Chvíli mi trvalo, než jsem se dostala do  toho, kdo je kdo a jak to celé bylo posledně, ale stejně jako první díl mě film moc bavil. Byl dlouhý, ale vůbec mi tak nepřipadal. Osobně mám ráda, když je do hororu přidán prvek komedie a romantiky. A přesně to mi TO dalo, haha.

No a v noci, když jsme dorazili domů, přišel čas na balení... Brzy, já vím. Ale ne, já začala už před týdnem, jen mi chyběly nějaké drobnosti. Každopádně když jsem skončila a dostala se do postele, byla 1 hodina ráno a mě čekalo 6 hodin spánku před velkým dnem D.

Stěhování na kolej!

Pátek byl napůl strávený na dálnici, což asi všichni uznáte, není žádná výhra. Ovšem když jsme dorazili do Brna, přišlo nadšení. Dostala jsem pokoj třílůžkový, ale velikost místnosti neodpovídá ani velikosti mého pokoje doma, kde bydlím sama. Na druhou stranu už jsem si tu zvykla a nepřipadá mi to tu tak hrozné, jen dva stoly mám mimo hlavní prostor, což se změní s příjezdem spolubydlících. Nicméně nábytek v místnosti si pamatují minimálně někteří rodiče, možná i prarodiče, haha. Ne, není to tak hrozné, jen to chce pár úprav. Já už jsem si svou část pokoje vylepšila a musím říct, že jsem zatím spokojená.

Ale zpátky k pátku. Mamka se svým přítelem mě sem odvezli autem a měli zarezervovaný penzion na jednu noc, aby nemuseli hned zpátky a procestovat tak celý den. Naskytla se nám tedy příležitost prohlédnout si město. Došli jsme k mé škole, na náměstí, prošli pár obchůdků a najedli se. Prostě fajn odpoledne. Když jsme se vrátili k autu, jeli se mamka s přítelem ubytovat. Nábytek měli o dost hezčí, ale ještě aby ne. Odtamtud jsme se vydali do Ikey a Tesca. No to bylo samozřejmě asi na dvě hodiny. Prohlédli jsme si asi každou vytvořenou ,,místnost" a polemizovali nad tím, která je hezčí a co vše oni nevymyslí. Nakoupili jsme pár nezbytností, které mi ještě chyběli na ubytování a jeli jsme zase zpátky. Když mě odvezli na kolej, rovnou se se mnou rozloučili, protože jsme si mysleli, že pojedou hned brzy ráno. To jsme ještě nevěděli, co přijde.

Večer jsem dorazila na pokoj sice unavená, ale zároveň nadšená. První noc na koleji. Rozhodla jsem se, že to už nevydržím a musím vše vybalit a dát na své místo, abych to tu zútulnila. To znamenalo jediné, opět zůstat vzhůru do noci a tentokrát si k tomu pustit pár podcastů. Pokud by vás zajímalo, co poslouchám za podcasty, tak víceméně jen V Oblacích, Jaký si to uděláš, The Healthy Tapes a The Coffee-chic podcast. Ale právě tu noc jsem si poslechla ještě jeden díl O kousek blíž. Moc podcasty doporučuji. Osobně mě nejvíc baví Tereza Salte a Kateřina Rezková, protože Kate mi mluví z duše a Terezka mě prostě neskutečně baví a inspiruje. Já podcasty poslouchám na spotify často při úklidu, při malování nebo při procházce. Jednoduše tehdy, když si chci odpočinout na duši. Co se týče odpočinku na těle, tak jednoznačně u mě vedou seriály a filmy. V poslední době a vlastně nejen v té poslední, ale všeobecně, mě hodně hodně baví 13 reasons why a Stranger things, na obojí koukám na Netflixu. Co se týče sitcomů tak můj ultimate favorite je Friends a teď koukám od prvního dílu na The Big Bang Theory a to je teda taky super. Akorát koukám v angličtině, takže půlce nerozumím kvůli  terminologii, ale tomu vlastně nerozumím ani v češtině, haha. Moje další oblíbená činnost, u které si podle mě odpočinete jak na duši, tak na těle, je jednoznačně čtení knih. Momentálně jsem začala číst Cestu na sever od Virginie Grimaldiové a přestože jsem ji nenašla propagovanou na sociálních sítích a vlastně jsem o ní nevěděla, než jsem na ni nenarazila v knihkupectví v Plzni, má nádhernou obálku a příběh mě zatím baví. Každopádně na knížky plánuju samostatný článek, tak se určitě máte na co těšit, pokud vás tohle téma zajímá. Možná bych napsala i něco o seriálech a filmech, tak kdyžtak napište do komentářů, jestli máte zájem.

Zpátky k tématu, nějak jsem se rozepsala, haha.. Pokoj jsem si zútulnila podle mých představ a stačilo na to pouhých pár polštářků, hezké povlečení s prostěradlem, deka, fotky, knížky, nástěnka, světýlka a pár drobností a voila - pokojíček je na světě.  Menší kufr jsem si dala pod postel, protože zabírá místo, ale budu s ním cestovat domů. Ikea tašku jsem taky dala pod postel jako koš na špinavé prádlo. No a poslední, obrovský kufr se mi nikam nevešel. Psala jsem proto mamce, aby se ráno zastavili ještě pro něj a odvezli ho zpátky do Klášterce. A šla jsem spát ve svém novém domově.

V sobotu ráno jsem se probudila a kupodivu nebyla unavená. Asi to bylo tím nadšením. Sice se mi zdál špatný sen (ne úplně noční můra, ale sen zahrnující tělocvik, což vlastně tak trochu noční můra je), ale těšila jsem se na svůj první den. Na to, jak půjdu ven prozkoumat okolí a na to, jaký mě čeká týden. Čekala jsem na mamku a protože nakonec nemohli odjíždět brzy (recepce byla až od 10 hod), seděli jsme u mě na pokoji. Původně jsme chtěli jít ven, ale zapovídali jsme se, a pak už to nemělo smysl. Mimo jiné se mi ,,smáli", jak jsem vybavená - prášky na bolest, bonbony na krk, náplasti, jelení lůj.. Zkrátka vše, co bych mohla potřebovat. Protože už bylo hodně hodin na procházku po venku, rozhodli jsme se projít alespoň po budově. Našli jsme místnost s popelnicemi i prádelnu. Vedle prádelny se nachází sušárna a v ní asi tucet sušáků na prádlo. Ohromená tímto faktem jsem se do sušárny vydala, ale nevšimla jsem si betonového schodu mezi místnostmi. (Nutno podotknout, že hodně splýval a bylo tam šero.) Kopla jsem se do palce, ale pokračovala jsem v chůzi do sušárny a obdivovala novotu sušáků, když jsem si uvědomila, že mě ten palec pořád ještě bolí, dokonce docela hodně. Koukla jsem na něj dolů a zjistila, že je od krve. Nevím, jestli to víte, ale já nesnáším krev. Jeden z mnoha důvodů, proč bych nemohla být doktorka (přestože by si mnoho lidí v mém okolí přálo, abych byla). Bylo jasné, že si musím jít ránu vyčistit do sprchy a možná zalepit. Měla jsem totiž rozseknutý nehet asi do půlky palce. Au. Kéž by to tady skončilo. Jenže jak jsem šla do sprchy, mamka šla pro jistotu se mnou (asi mě zná nebo se jen bála) a já jsem za to teď moc ráda. Nechtěla jsem se toho dotknout, protože tyhle věci mi přijdou nechutné, ale sprcha udělala svou práci a já mohla jít na pokoj. Jenže to by bylo moc jednoduché. Zastavila jsem mamku a chytila se jí, zatímco jsem se opřela o sprchu. Dál si pamatuju jen slabost, mžitky a nakonec probrání se na zemi. Následoval pocit úlevy a brek. Jo, brečela jsem jako malé dítě a držela se mamky. A co se stalo z mamky pohledu? Chytila jsem se jí, opřela se o sprchu, řekla jí, že omdlím (což si ani nepamatuju) a následně opravdu omdlela. Sesunula jsem se poděl sprchy dolů, prý mě nešlo zastavit. Oči jsem měla v sloup, čemu věřím, že musel být ošklivý pohled. Chvíli jsem byla mimo a nakonec se probrala a prý vypadala děsivě. Nebo spíš...vyděšeně. A taky jsem byla. Nechci už to dál rozvádět, nerada bych zněla jako blázen. Každopádně dost mi tahle situace ztížila loučení s mamkou a samotu na koleji. Navíc palec mě bolel a já se bála. Nevěděla jsem, co dělat s palcem, nechtěla jsem omdlít, na koleji téměř nikdo.. No, nepříjemný zážitek. Ale já musím mít vždycky něco speciálního, haha.

Zbytek soboty jsem strávila u knížky a navečer, když už jsem se uklidnila, jsem se šla projít do města. Potřebovala jsem do potravin, abych si koupila pár surovin. Samozřejmě pršelo a já neměla deštník, ale už mi to ani nevadilo. V neděli jsem byla víceméně doma zalezlá u filmů a seriálů a dělala nějakou práci na počítači. Večer jsem si stáhla studijní materiály a začetla se, dokud jsem neusnula. Povinná četba není tak hrozná, když se vám do ní chce a nikdo vás nenutí. Měla jsem to tak i s tou maturitní. Pokud by vás zajímalo, co jsem si vybrala já k maturitě, určitě bych na to mohla taky napsat článek.

V pondělí jsem měla hodně vyřizování. Dopoledne jsem se zaměřila na pohodový start týdne - dlouhá sprcha, pozdní snídaně, studijní materiály. Po obědě jsem se vydala na studijní oddělení, kde jsem si měl vyzvednout ISIC kartu výměnou za podepsané BOZP. Bohužel na podepsaný papír jsem si vzpomněla až když jsem stála ve frontě. Zůstal mi na stole na kolejích. Takže šup zpátky pro něj. Když jsem si vyzvedla ISIC, skočila jsem rovnou na pobočku DPMB kvůli ověření údajů pro šalinkartu. Cestou zpátky jsem si ještě potřebovala nakoupit, chtěla jsem si koupit i deštník, ale ten neměli. Nakonec jsem se stavila ještě v DM pro lak na nehty, top coat a dezinfekční gel. Rozhodla jsem si udělat nehty sama. Čímž jsem následně trávila večer u Stranger things. A nakonec úterý, dnes. Od rána jsem začala uklízet, dodělávala jsem nějakou práci online, posílala maily apod. Potom jsem si pustila poslední díly Stranger things a .... nemám slov, konec se mi nelíbil, brečela jsem a chci další sérii okamžitě! Haha. Odpoledne jsem opět strávila u studijních materiálů a teď psaním článku na blog. Takže to je můj krátký update. Zítra mě čekají prvákoviny - dvoudenní program fakulty. Už se moc těším, doufám, že to bude zábava.

Doufám, že se máte fajn, určitě napište nějaký komentář, moc mě to potěší.

Krásný den, týden, život ♥
Nikol