Ahoj..
Dlouho jsem se tu neobjevila a, i když mě to štve, tak jsem odpočinek od všeho potřebovala jako sůl. Blog je pro mě místo, kam píšu, abych ze sebe dostala nějaké myšlenky, zlepšila se v psaní a asi i proto, že jsem v minulosti vždycky nějaký psala a tenhle si držím docela dlouho, se cítím dobře, když napíšu nový článek. Jenže taky v tom začínalo být dost stresu. Chtěla jsem napsat článek jen proto, aby nějaký byl. A zjistila jsem, že nemám o čem psát. Ne, že by se nic nedělo. Jen jsem to tak moc nechtěla sdílet, jen jsem si vychutnávala ty chvíle. Ale teď jsem načerpala síly a ráda Vás vrátím do obrazu. Takže kde jsem byla a co jsem dělala?
Po maturitě jsem chodila do práce a v půlce června přijela má rodina. S tetou z Ameriky (= Janka) jsem byla v Praze a bylo to super. Byli jsme se projít po hlavních památkách a ukázali strejdovi všechna místa, která viděl na YouTube u Honest Guide. Bylo to moc super, Praha je samozřejmě krásné město, ale největší zážitek měli moji příbuzní z placených záchodů (to nechápali) a z žebráků. Den jsme si ale užili pořádně. Sluníčko nám svítilo tak, že jsem se stihla spálit, ale to jsem prostě celá já.
Po víkendu v Česku jsem a nimi jela na Slovensko, ale stavili jsme se na noc v Brně, protože mě tam čekal zápis ke studiu. Takže ano, je to oficiální, je ze mě studentka Masarykovy univerzity. Hrozně se těším na nové období, zároveň mám samozřejmě strach, ale vím, že to k tomu patří. Brno jsem si užila a pak už jsme směřovali na Slovensko, kde jsem byla skoro měsíc u babičky.
Na Slovensku jsem si ale taky kromě odpočinku užila pár výletů. Třikrát jsem byla v Košicích, jednou na Dukle, v Prešově na nákupech, jen tak ve městě nebo na návštěvách. Taky jsem přečetla (za jeden den!) celou knihu Tisíc kousků tebe (a těším se až si přečtu další díly). Koukala jsem taky na filmy a zaujal mě The Space Between Us, to bylo hodně dobrý podle mě. Poslouchala jsem podcasty - hlavně V Oblacích od Terezy Salte a Jaký si to uděláš od Kate Rezkové, obě holky moc doporučuji, mají příjemné hlasy a fajn témata. Dobře se poslouchali v autobuse nebo na houpačce na zahradě. Taky jsem se účastnila několik oslav, což bylo fajn, protože jsem se potkala s celou rodinou. Celkem slavili čtyři lidé ale oslav bylo vlastně více, protože někdo slavil na několikrát, hh.
Ze Slovenska už jsem frčela domů a docela se těšila. Přeci jen jsem skoro měsíc neviděla přítele, kamarádky ani rodiče a mou fenku Deasy. Takže když jsem přijela domů, užívala jsem si hlavně jejich přítomnost, ale taky domácí prostředí. Jakmile jsem přišla domů, dočetla jsem knihu Obsidio, poslední díl série Illuminae, která mě neskutečně bavila. Poslední díl jsem rozečetla po maturitě. Byla to první věc, kterou jsem si koupila za odměnu, hned v úterý po maturitě (maturovala jsem v pondělí). Do napínavého finále knihy jsem se dostala jednoho dne asi ve tři ráno a únavou jsem to nedokázala dočíst. Jenže pak nebyl čas a odjela jsem na Slovensko a protože to je opravdu velká kniha, netahala jsem ji s sebou. Když jsem přijela, byla vhodná doba na dočtení. Což jsem udělala hned po příjezdu, než jsem usnula na 12 hodin v kuse, hh. Taky jsem slavila narozeniny, bylo mi dvacet, tamtadá... A pořád se cítím jako dítě, hh. Dostala jsem k narozeninám krásné dárečky od kamarádů (university startér pack, jídlo, hrnek, peněženku, kosmetiku, prostě vše, co si dívka může přát, <3) a od přítele mimo jiné dvě knihy, které jsem si moc přála. První z nich je Travel Bible, kterou jsem chtěla už roky a těším se až se do ní začtu. Druhá z nich je Nikdynoc, kterou jsem samozřejmě ihned začala číst. A hrozně to žeru! Ale abyste si nemysleli, že si jen užívám, byla jsem taky v práci. S návratem přišli totiž i povinnosti. I když já chodím jen na brigádu, tak Tesco mě celkem otravuje. Ale na druhou stranu je to dobrý způsob, jak si naplnit čas a mít za to nějakou odměnu. Zajímalo mě, jestli máte nebo jste měli brigády v mládí, určitě mi dejte vědět do komentářů!
Ještě mě toho ale spoustu čeká. Tento týden už mám za sebou výlet do Plzně, kde jsem byla už párkrát, ale pořád mě to baví (a pořád nemám magnet, což je u mě hodně divný!). Kromě náměstí a hezkých uliček stojí za návštěvu určitě i Zoo, kde jsem sice tentokrát nebyla, ale pamatuju si, že se mi tam líbilo, byla jsem tam dvakrát, hh. Hodně času teď trávím s přítelem. Ať už procházkami nebo jednoduše filmy či čtením.. Je nám fajn a užíváme si čas strávený spolu. Dnes jsme byli v kině na filmu Spiderman: Daleko od domova. No můžu Vám říct, že jsem brečela už od začátku, kdy se na plátně objevilo logo Marvel. A pokud jste viděli Avangers Endgame, tak asi chápete proč. A jestli jste byli na Spidermanovi, tak mi napište, jak se Vám to líbilo, protože mě moc! Byla jsem nadšená. Doufám, že Marvelu prodlouží smlouvu a uvidíme osud našeho mladého Petera Parkera. Zítra má kamarádka narozeniny, taky dvacet, takže jdu večer na oslavu. Už jsme starý, ale jak říkám, připadám si pořád stejně. Přeci jen jsem byla v kině na Spidermanovi, i když to by ještě šlo, když je to komiksovka. Ale v sobotu, dámy a pánové, jdu na Lvího krále. Je to tak. Ale přiznejte, že jdete taky anebo mi závidíte, haha! Ale ne, dělám si legraci. Já se za to nestydím, protože mi přijde dost cool udělat remake pohádky (podotýkám mě nejoblíbenější) s reálnými zvířaty. Těším se moc. A co bude dál? Jedeme s přítelem příští týden do Itálie, pak do Krkonoš, a pak...se uvidí. Určitě dám ještě vědět :)
Tak fajn, to by bylo k mému životnímu updatu úplně vše. Doufám, že Vás to nějak inspirovalo nebo pobavilo, budu ráda za jakýkoliv komentář nebo zprávu. Pokud by někoho zajímalo, co dělám, funguju na Instagramu pod jménem @nikolsamec, takže se určitě můžete podívat a sledovat mě. Omlouvám se,M pokud tu jsou nějaké překlepy, tento článek píšu na mobilu a bez přípravy, čistě si vylévám srdíčko. Mějte se krásně a mějte se rádi.
PS. Žijte životy, pro které stojí za to zemřít. - Akta Illuminae
PS2. Buďte milí k sobě samým, k sobě navzájem a k přírodě. Má to smysl. - já
S láskou,
Nikol♥
0 komentářů